Školní prakse

E.

[Posudky a zprávy]

Alois Průcha: Školní prakse. »Naše škola«. Knihovna pokrokové práce učitelstva československého. Roč. IX. Svazek IV. V Praze 1921. Nákladem Ústředního nakladatelství a knihkupectví učitelstva československého v Praze VII. Stran 169. Cena Kč 17.

Spisovatel, okresní školní inspektor, podává v této knize svým druhům v povolání ze svých zkušeností bohatou snůšku rad a návrhů pro praktické působení ve škole i mimo školu; popisuje, jaké vlastnosti má míti učitel jako vychovatel i jako kulturní pracovník, jaké má býti jeho chování ve sboru učitelském, ve veřejném životě i na katedře a jakými praktickými zásadami se má spravovati jeho práce v jednotlivých předmětech školního vyučování. Kniha je prodchnuta vlasteneckým citem a duchem pokrokovým, jak se to u našeho dnešního učitelstva rozumí samo sebou. Spisovatel se zřejmě snaží o to, aby i forma jeho výkladů působila, ba oslňovala moderností. Ale jeho vyjadřovací schopnost zůstává daleko před tímto cílem; do základního požadavku, který je nezbytný nejen každému dobrému stilistovi, ale každému píšícímu inteligentu vůbec, do jistoty ve správných formách a výrazech vlastního jazyka, schází našemu autoru velmi mnoho, jeho koketování pak s moderností působí v jeho výkladech nezdravotou, diletantstvím, ba směšností.

Spisovatel, který v kapitole o jazyku vyučovacím pěkně a zevrubně vykládá o prostředcích, jak vésti žáky k tomu, aby se učili užívati ústně a písemně správných tvarů a výrazů a aby si vážili rodné mluvy, prozrazuje sám na mnohých místech takovou neznalost správných tvarů, že mnohý z jeho žáků, který nezůstal slepý a hluchý k základním poučkám a výkladům výborných Müllerových Cvičebnic, usvědčil by ho z nevědomosti. Snad víc než jeho žákům působí našemu spisovateli nesnáze třetí osoba množná sloves třetí a páté třídy, o níž je přece v školních mluvnicích tak snadné poučení a tolik příkladů. Píše: (tyto stavy) nezevšední 16, žáci rozumí 61, žáci si odnáší 125, linky překáží 125, tvary křečovatí 157, fialky voní 141, žáci ví 169 nebo neví 125, m. nezevšednějí atd., vědí, nevědí. Tak i v jiných tvarech slovesných: pohrození trestem 69 m. pohrožení a naopak: povznešení charakteru 103 m. povznesení, nahraženo m. nahrazeno 157 a ovšem také nahražovati 107, nahražujeme 72, nahražuje se 168 m. nahrazovati, nahrazujeme atd. Nesprávně užívá autor přechodníku ve větě o rolníku, který se sám pokusil vyučovati, »omezuje se ovšem jenom na zopakování látky a skonče proslovem k dítkám« (18), kde měl užíti buď přechodníku přítomného »konče« anebo ještě správněji slovesa určitého »skončil«; stejně nesprávný jest infinitiv »říci« ve větě »jak to dlouho dovede zpaměti říci?« 111, kde bylo třeba infinitivu slovesa trvacího. Do jiných oborů elementární mluvnice patří chyby jako: krasší 8 m. krašší, úžeji 42 m. úže, lidí, jež nestojí v jeho středu 36 m. již nestojí, jichž pomoc (24 a j.) m. jejichž, obhajoba (25) m. obrana, země- a dějepisné 19 a j. m. zeměpisné a dějepisné (a dokonce i zcela zbytečné: čtvrt- nebo půl hodiny 90), bleskurychlý 167 m. bleskorychlý (ostatně = blitzschnell) a j. Nemenší potíž než s 3. os. slovesnou má P. s rozdílem mezi zájmeny osobně přivlastňovacími a zvratně přivlastňovacími; píše, že my (učitelé) máme býti uctiví k našim kolegům 37 m. k svým, že se hejsek vyjadřuje pohrdlivě o jeho starém 40 m. o svém, že posloužíme kolegovi naším materiálem 99 m. svým, že se v zájmu našeho zdraví varujeme hlasitého vykládání 100 m. svého atd. (96, 98, 150).

Leckde spáše autor v své Školní praksi i pravopisnou chybu, kterou by možná v své školní praksi jinému neprominul; píše sklamání 72, 82 m. zklamání, spuchřelý 8 m. zpuchřelý, sesilovati 61 m. zesilovati, Starý Zákon 8 m. Starý zákon, Tříkrálová voda 22 m. tříkrálová, stranník 43 m. straník a p.; že píše o slovech Tyllových 25, o Alkybiadech 55 a Kampeliškách 112, to mu snad nebožtíci Tyl, Alkibiades a Kampelík sub specie aeternitatis odpustí.

Tím nebudiž řečeno, že by se spisovatel na jiných místech nesnažil o správnost výrazu. Naopak, ze samé snahy mluviti vzornou, spisovnou češtinou, zabíhá leckdy do zámezí. Velká je jeho láska ke jmenným tvarům přídavných jmen i tam, kde se jich v dnešním jazyce neužívá anebo kde se jich vůbec nikdy neužívalo; na př. protichůdny 12, shodny 21, osudny 29, správna 32, povolni 33, činno 43, radostna 45, svata 53, nevyhnutelny 78, bezvýznamny 82, rovna a lehka 154, pevny 166 m. protichůdné, shodné, osudné, správné a p. Stejně nemírná je Průchova záliba v genitivech a nedal bych za to nic, že by i on dovedl napsati »pošlu vám své ženy«, jako onen nešťastný genitivista v humoresce, kterou před lety, v době genitivní horečky, napsal tuším Herrmann do Švandy dudáka; čtemeť: pochopiti požadavků 11 m. požadavky, spojíme sil svých 12, 44 m. své síly, povzbudil liknavějších 18 m. liknavější, pamatujme toho 26 m. na to (n. pomněme toho), získati přízně 27 m. přízeň, využitkovati výhod 51, každé minuty 60 m. výhody, každou minutu, čeho jsme zavinili 52 m. co, upomínati jich (dětí) k uskrovnění té volnosti 57 m. je (děti), navádíme jich 112 m. je, ničeho nevidí 146 m. nic, naučí se obého rozlišovat 147 m. obé, poučujeme jich 153 m. je, dovolím jim toho (arch.) 169 m. to, a mimo to také: není boje než povinností a jich přesného provádění 14 m. než povinnosti a jich přesné provádění; umění, jehož není každému dáno 37 m. jež není dáno; nezbývá nám ovšem jiného než 94 m. nic jiného n. jiná věc. Ale přes tuto zálibu pohřešujeme zase leckde genitivu, kde by ho užil i Čech pro tento pád ani zvlášť nezaujatý; na př. nebyla schůze, ve které by atd. 27 m. nebylo schůze; dostává se nám ustavičně celá řada příruček 82 m. celé řady, správně ovšem množství, mnohých příruček a pod.; vypišme, co bude pro vyučování přírodopisu potřebí 146 m. čeho; anebo s jinou chybou: příchylnost, které potřebujeme jako prvý podklad vší kázně 68 m. prvého podkladu.

P. se však potýká i s jinými vazbami českými, než je vazba genitivní. Neříkáme česky: nespokojovati se s odříkáváním 96, 127, nýbrž odříkáváním; nemáme zájem pro něco 22, ani lásku pro rostlinu 75, nýbrž zájem o něco a lásku k rostlině; neřídíme se dle něčeho 31, 144, nýbrž něčím; nenaučili jsme se to doma 68, 147, nýbrž tomu; místo: pročtení lekce postačí pro přípravu 88 říkáme: k přípravě, na přípravu; m. v čase tomu určeném 154 píšeme: k tomu.

Trapná je v knize českého učitele a patrně vynikajícího odborníka záplava germanismů, tím trapnější a hříšnější, že dnes při dobré vůli nemůže býti nikomu za těžko se jim vyhnouti. Jak je pak možno žádati na mládeži v našich školách vyrůstající vypěstovaný jazykový cit a smysl pro čistotu jazyka, když jeho vychovatel — byť byl, jak pevně doufáme, výminkou — nedovede se sám uchrániti hříchů proti čistotě jazyka ani v knize, jejíž formě věnoval zajisté péči největší? Prosím opět čtenáře N. Ř. za shovívavost, budu-li před nimi opakovati výtky již nejednou opakované, ale chybám neučiníme přítrž jinak, než budeme-li je přibíjeti tak dlouho, dokud nezmizejí. V Školní praksi (bohudíky ještě, že ne v školní) našli jsme tuto sbírku germanismů a podobných výrazů nečeských: část vyučovatelská přirozeně nevyčerpává jednotlivých disciplin 5 m. ovšem, arci (pod. 42); důsledně a neochvějně 8 m. pevně, statečně; málokterý stav vykazuje tak široké pole působnosti 15, 30 m. má; jedná-li se o působení na massy 15 m. jde-li, běží-li o ně; jedná-li se o čest domu 101, 61, rovněž tak; stýkati se bezprostředně s lidem 16 m. přímo; leží v povaze vesničana býti uctivým 16 m. je to v jeho povaze; posvátnost obřadů nepotkává se s nepovšimnutím 16 m. nezůstává bez povšimnutí, nepovšimnuta; počítati s okolnostmi 23, 25 (46, 47, 92) m. přihlížeti k nim, míti je na zřeteli; snažme se tak dalece informovati, abychom 25 m. tak, do té míry; mužné, otevřené slovo 26, 37 m. přímé, upřímné; docíliti co nejideálnějšího kontaktu 26 (47, 73, 112, 154) m. dosíci; přímočaré vyjadřování 26 m. přímé, upřímné, nepokryté; zaslána celá řada petic 28 m. množství, spousta a p.; pořádná, vyslovená strana 29 m. určitá, zjevná (vyslovený klerikál 42); vysloveně založený (!) jednotlivec 35 snad m. určitě vyhraněný a p.; jak se vyjímá takový vychovatel 30 m. jak vypadá; ještě dojemněji se vyjímá, když atd. 102; otázka representace hraje velikou roli 30 m. má velký význam; potřebné obnosy 30, 112 m. částky, peníze; na zločinnost hraničící procesy 34 m. téměř zločinné jednání, zločinu blízké a p.; škody mravní a materielní, poslední zejména tam 41 m. tyto; ohleduplným způsobem 43 m. šetrným; v prvé řadě 45 m. především; prospěch školy toho bezpodmínečně vyžaduje 45 (57, 134) m. naléhavě, nezbytně; přichází v úvahu zakročení rozhodnější 47 m. musí se na ně pomýšleti, třeba se k němu odhodlati (pod. 78); docíliti nápravy mírnou cestou 47 m. způsobem, mírnými prostředky; pod. pokusiti se o smír cestou privátní 49 (privátní cesta bývá zakázaná); podříditi své jednání úsudku nepředpojatých lidí 47 m. nezaujatých, nestranných; odpomoc 48 m. pomoc proti něčemu, náprava; je to (autorita) prvořadý[1] požadavek 55 m. hlavní, nejpřednější; vystavovati se posměchu 63 m. vydávati se v posměch; to vše děti odkoukávají a napodobují 74 m. pozorují, toho si všímají; najdeme tak mnohé, jež (!) stojí za pokus 82 m. mnohou věc, mnohé věci; i v tom nejšpatnějším díle najdeme pár dobrých zrnek 82 m. i v nejšpatnějším; zodpovídati otázky 98 m. odpovídati na ně; mají ostřejší smysl pro modulaci hlasu 120 m. bystřejší; vykonaly na lidstvo mimořádný vliv 128 m. měly na ně neobyčejný vliv; aby se děti vyjadřovaly svými myšlenkami, třeba že tu a tam slovo nebo výraz správně jim neležel 129 m. správně nevolily, na správný nepřipadly a p.; obdivovat mohutnost bouře 140 m. diviti se, podivovati se jí; neomezujeme se nikdy na popis 140 m. nepřestáváme na něm atd. Blahodárnému vlivu německého cítění děkuje náš autor i za výběr dutých, kancelářských formulek, které už dnes přestávají pomalu strašit i v úředních šimlech, zato tím více zarážejí v knize pokrokově psané. Na př. »v ohledu« ve všech možných variacích. v tom ohledu 17 (a bezpočtukrát), v mravním ohledu 52, v ohledu politickém 85, v ohledu způsobu kulturní práce 16, v ohledu učitelovy mluvy 99, v ohledu početních způsobů 114 a j. (126, 158, 160); »v důsledku«; v důsledku svého postavení 48 (49), v důsledku toho 73 (91), v jichž důsledku 53; a pod. následkem toho 58; za účelem přizpůsobení se 26; na základě usnesení sboru 102; v zájmu stručnosti 43; po případě 48, 49 nebo případně 161 atd. Schází snad jen potahmo a zdeúředně, aby byla sbírka úplná.

Doplňuji ji zato některými slovy českými, ceny stejně pochybné, jako ryzí pravda 19 m. čistá, úbor 32 m. šat, proveditelný 49 m. vykonatelný, možný, podvýživa 68 m. chatrná výživa, předskok 82 m. výhoda, učba 80 (81, 128) m. učení, vyučování, neukrotitelná touha 121 m. nezkrotná, nesmírná, patřičný 149 m. náležitý ap.

Vážnější chybou u českého autora než tato papírová slova, která se potulují jako Ahasver s kletbou na čele po českých knihách, jest nedostatek smyslu pro přesný smysl domácích slov, jichž náš spisovatel užívá. Napíše-li na př., že se snažíme vysvětliti celý případ jako složku okolností 37, co si představuje slovem »složka«, kterému by zde každý Čech rozuměl ve významu součást (komponenta), ne výsledek, sběh a p., jak si toho žádá smysl? Jak rozumí slovesu »odolati«, když, dávaje kolegům výstrahu před ukvapeným kritisováním, píše: »A nemožno-li již kritice odolat, tož začněme každý u sebe« (41)? Odolat, toť nepodlehnout, vydržet, ale autor chce říci: když se už kritiky nemůžeme zdržet, bez ní se obejít, anebo když potřebě kritiky nemůžeme odolat. S takovouto nepřesností ve volbě výrazu se setkáváme v této knize dost často: otázka platební nedovoluje, aby otec kupoval dětem bezvadný šat 30 m. plat; v zájmu prospěchu žactva 30 m. v prospěchu, na prospěch (neboť v zájmu i ve prospěch je totéž); pracujme k tomu, aby stranný boj veden byl reelně a taktně 43 (ale stranný znamená nám dnes opak toho co nestranný, kdežto autorovi šlo o boj stran [politických] nebo straníků, tedy o boj stranický); i když se vyskytnou někde jednotlivci, kteří lámou a boří plány, jistě se najde opět v našem sboru většina, která prohlédne tu hru atd. 33 m. zase (neboť opět = po druhé, znovu); žáci sledují můj vývin 61 (což má znamenati, že pozorují, jak pan učitel před nimi vyvíjí poučky, a ne, jak by každý jiný tomu rozuměl — nehledíc na ten vývin, závin —, že se snad dívají, jak se pan učitel vyvíjí před jejich očima); chceme míti děti s dětským srdcem, s jejich dětskými nápady a přestřelky 73, snad m. výstřelky (neboť přestřelka se sem nehodí tvarem ani významem, slova přestřelek není); kvalita zastupovaných knih je zkoušena knihovním výborem 83 m. kupovaných, opatřovaných (asi kontaminací se rčením »ten a ten autor je zastoupen v knihovně těmi a těmi spisy«); spolkaření zabírá učitelstvu mnoho práce 85 m. stojí je mnoho práce (nebo zabírá mu mnoho času); snažme se při výkladu vžíti do duševního prostředí žáků 94 m. do duševního stavu, života a p. (neboť prostředí, milieu, jsou podmínky, okolí, v němž se určitý stav vytvořuje); taková bilance učby směřuje k navázání učiva v logické celky 95 m. k spojování, slučování (navazovati lze přetrženou nit, obrazně: přerušený postup); snad si ani dost výrazně neuvědomujeme 104 m. určitě, zřetelně (uvědomování nemá výrazu); poznávati tvary měřické nikoli pro ně samotny, nýbrž pro praktickou potřebu 115 m. pro ně samé (»samotný« je osamocený, opuštěný); k pamětným recitacím vybíráme články vázané (t. j. v řeči vázané) 121 m. k recitacím nazpaměť, k přednášení zpaměti (pamětné je to, co nám něco připomíná, na př. peníz; dáti na pamětnou = aby si to pamatoval); abychom mohli disponovati větším penízem 146 m. větší částkou peněz, abychom měli víc peněz (větší peníz byl na př. starý čtyrák); krásná báj Ikarova přestala býti bájí 148 m. o Ikarovi (Ikaros ji ani nesložil, ani nezpracoval, protože mu na to už nezbyl čas); při krasopisu sledujeme úhlednost, čitelnost a správnost tvarů 154 m. usilujeme o ni, hledíme jí dosíci, máme ji na zřeteli (neboť sledovati znamená stopovati, jíti po stopě) atd.

Přirozeným, ovšem nežádoucím ovocem tohoto nedosti jemného smyslu pro vhodné slovo a pro přesný významový odstín jsou pak vazebné i obrazové katachrése, zplichtěniny, které působí někdy násilně, někdy komicky. Na př. nové směry, jež dnešní školou kráčejí 17; zorný úhel, který dostal (inteligent) za svého mládí jako školák 17; ve sborech určených touto nemocí 34; všude zeje jenom suchopár (34); k zamezení špatného pokroku žactva 101; (zlá pověst) jako stohlavá zmije rozšiřuje se od úst k ústům 67 a j.

Zjevem naprosto nezdravým, až skoro chorobným, je nemírná záliba autorova v slovech cizích, jimiž se zřejmě snaží dodati svému slohu modernosti, vybranosti a učenosti, ač dosahuje v mnohých případech pravého opaku. Při čtení jeho knihy se člověku zdá, že má spisovatel pro svou potřebu zvláštní slovník cizích slov, založený obráceně, totiž tak, že k slovům domácím jsou připojeny výrazy cizí, a že všude, kde mu jeho slovník dává k tomu možnost, nahradí slovo české, které se mu tiskne do pera, výrazem nečeským, jak se domnívá učenějším a vybranějším. Tím se stává, že se jeho sloh nejen v pravém slova smyslu hýbe cizími slovy jako sýr červy, nýbrž i to, co se přihází lidem překládajícím se slovníkem bez dostatečné znalosti cizí řeči, že sáhne po slově nepravém a upadne pak v podobnou směšnost jako onen školáček, který v německé úloze o Liviovi napsal, že se nám z jeho díla zachovalo 35 knih und einige zerbröckelte Prezel, protože si našel v Rankově slovníku: zlomky = zerbröckelte Prezel.

Takových načisto zbytečných, jen z pouhé ješitnosti užitých slov cizích je v knize Průchově hotová záplava. Všude, kde by měl říci, že něco »jest«, P. napíše, že to existuje (existují smutné případy 22, existuje jistá mez 27, existují hasiči 146 atd.); místo »nauky« řekne discipliny 5, m. cíle — mety, m. nasazovati, dávati v sázku svou oblibu — riskovati svou popularitu 16, m. nádhera obřadů — pompésnost ceremonií 16, m. už napřed — a priori 22, m. pročísti — prostudovati 23, m. buďme člověkem — representujme člověka 26, m. styk — kontakt 26, m. hlásati — proklamovati 26, m. panství — doména 29, m. vnitřní a zevní — interní a externí 31, m. podkládati — imputovati 33, m. vzbuditi nedůvěru — sdiskreditovati (spr. zdiskreditovati) 33, m. čilost — agilnost 34, m. pod záštitou kolegiality — pod imunitou 34, m. vnucovati n. vnukati — vsugerovati (spr. vsugerovávati), m. srážka, utkání (osobní) — kolise 37, m. hmotná škoda — materielní, m. zkoumati (okolí) — sondovati 42, m. rázně — radikálně 42, m. neshoda — disonance (vl. disharmonie) 43, m. nepovolaný — nekompetentní 43, m. šířiti — propagovati 43, m. činně se účastniti — exponovati se 44, m. nadržování (politické straně) — protěžování 44 atd. Nemohu dále vypisovati příklady takových zbytečných cizích slov, jsemť teprve v první čtvrtině knihy a nezaznamenávám ani příkladů všech. Jsou věty, které zrovna praskají pod tíhou cizích výrazů; na př. napíše-li P., že se sbor stal doménou pevněji založeného jednotlivce nebo routinovaného debatéra, jenž aspiruje na primát (45).

Neznaje sám skutečného dosahu a váhy cizích slov, jež se mu při povrchním odhadu pletou do pera, volí P. často slova zbytečně silná, která k dané představě přiléhají jako pěst na oko. Tak píše na př., že se učitelé mají přizpůsobovati venkovským poměrům, nechtějí-li na sebe vrhati odium excentrika 27; že osobnost učitelova má se jako magické fluidum přenášeti na celé prostředí 30; že si žáci oddechnou po té školní tortuře 87; mluví o eskamotérech-umělcích v sdělávání školních příprav 87, o úředníku a knězi chráněném sacrosanktem (!) svého povolání 17, o vesnických lidech k učitelům až devotně uctivých 100, o osobní nevraživosti, která pod rouškou kolegiality slaví pravé orgie 34, o ideálu školy, který nesmí býti uváděn v pochybnost politickými chimérami 44, vykládá o výprasku ve škole jako o brutálním násilí 65 atd.

Průcha dále nemá smyslu pro to, že cizí slova potřebují svého zvláštního stilistického prostředí a ovzduší, do něhož se hodí, a že není možno posaditi cizí výraz do každé věty, ať se v ní mluví o čemkoli. Napíše-li někdo o klukovi stěžujícím si na kamaráda, že ho kopl neurvale do nohy, protože si s ním nechtěl hrát: »Pepík protestoval energicky proti brutalitě Honzově, který mu způsobil kopnutím vážnou kontusi, protože se separoval od hry«, stává se směšným. A do podobných směšností upadá i autor Školní prakse v své nemírné zálibě v cizích slovech. Na př. dítě vyjmenuje historie všech defektů své loutky 64; dítě, jemuž se ukřivdilo, se separuje 66; poměr, který musíme zamezit suspensí třídní ústavy 60; školní hodina uběhne bez fadessy 86; (vzájemnými) hospitacemi dodáváme naší praksi ráz (!) universálnosti 80; absolvujeme před žáky vzorný proslov 84; dítě přinese z vlastní iniciativy květiny 102; obecní stříkačka je škole vždy k disposici 146; jenom koně se těší pozornosti pernikářů, psa jsem nikdy v jejich exposicích nespatřil 88 atd.

Nejsměšnějším se ovšem stává takovýto spisovatel, zahalený v učenou togu cizích slov, když sám cizí slova komolí ať formálně nebo obsahově a ukazuje, že jich buď nezná nebo jim nerozumí. Neboť pósa povýšené učenosti snoubící se s nevědomostí bývala odjakživa jedním z hlavních zdrojů komiky. Snad bychom ještě snesli, píše-li P. theorisování 69 m. theoretisování, »šlágy« 79 m. »šlágry«, piecy 164 m. pieçy, diagramický 94 m. diagramatický, brachyologie 100 m. brachylogie, ač ten, kdo užívá cizích slov, má znáti i jejich správný tvar. Ale těžko se smířiti s tím, když jich užívá nevhodně anebo chybně. Píše-li P. vážně o obci, že se representuje největším počtem odsouzenců (24), je to divný názor o representaci; píše-li o ideálních učitelích, že jsou věrnými kopiemi hrdinů ze Zapadlých vlastenců 38, je to divná poklona. Píše-li o překročení určitého niveau 27, neví asi, že niveau je plocha, rovina, kterou nelze překročiti; píše-li, že není třeba napodobovati všechny specie venkovského lidu 26 (t. j. zvláštnosti jeho povahy), neví zase, že specie patří do omáčky, a ne do charakteru; píše-li, že z dogmat stíráme aureolu nedotknutelnosti 72, zapomíná, že aureola je záře, která se nedá utřít, a že je kolem něčeho, a ne na něčem. Není možno říkati, že učitelé na jedné škole výborně prosperují a na jiné se neosvědčují 35, ani že by se svou rákoskou jinde lépe prosperovali 66, protože »prosperovati« znamená »prospívati, dařiti se«, (franc. prospérer), nikoli »míti úspěch« (franc. réussir), jak žádá smysl. Je zajisté lze mluviti o reformaci, husitství a p. jako o reakci (proti úpadku církve, mravů a p.), ale nelze je nazývati idejemi reakčními 41, t. j. zpátečnickými, protože to byly na svou dobu právě ideje pokrokové. Je-li dobytčeti nevolno, nesvolává se koncilium 102, protože to svolává jen papež a na jiné věci, nýbrž nanejvýše snad konsilium (lékařské); vykládá-li učitel páté přes deváté, nemůže se o něm říci, že logicky přeskakuje 87, protože mluví-li logicky, nepřeskakuje, a přeskakuje-li, není to logické; nelíbí-li se obecenstvu prosté národní písně, nelze napsati, že mu nejsou dosti fair 160, poněvadž »fair« je bezvadný, kdežto náš autor myslí dost »nóbl«. Jak je možno zvyšovati agilní úroveň třídy 59, uváděti náladu písně do nevinné pósy 159, zavrhovati všechny definice a jenom násobilku ponechávati 111, nebylo mi dost jasno. Confiteor pokládá P. patrně za vyznání lásky, neboť píše »v ohledu milostné písně«, že bude brzy Confiteorem naší mládeže 160.

Nad některými výroky vyšňořenými cizojazyčnou parádou zůstává člověku opravdu rozum stát. Suďte prosím se mnou a rozvažujte: zákon akklimatisace jest pojmem vysloveně eminentním 27; musilo býti užito i nejpreventivnějších opatření 86 (patrně aby se nemusilo sáhnouti k nejdodatečnějším); myšlenka svobody přímo evolučně zasáhla v náš život 108; podkladem kontemplativní kázně musí býti láska k učiteli 60; nejzřetelněji jeví se taková energetika vůle při působení na masy 30 (ó Ostwalde, zakladateli této nauky!); při kreslení motivků nutno několik variet žákům ukázati 151 (variace na varioly, tentokrát z přírodopisu); já nepotřebuji přípravy; když tak vstoupím do třídy, hned dostaví se mi aspirace 84 (patrně aspirace na inspiraci). Nejhorší je, když obec rekuruje proti spravení školních vrat až k nejvyšší soudní instalaci 20.[2]

Pánové, pánové! Nemyslíte, že by bylo opravdu třeba nějaké instalace, která by se vší energetikou vůle učinila nejpreventivnější opatření proti takovýmto varietám spisovatelským? Nenapadá vás nikdy myšlenka, kdybyste tímhle způsobem hráli před veřejností na kterýkoli jiný nástroj než český jazyk, že by vás potkal týž osud jako pana Δ (v. Neruda, Sp. 2, 292), když vykládal na Žofíně dámám o funusech?

Naše řeč 4, ročník 6/1922

Předchozí Sto jedno dítě

Následující Hovorna