Z našich časopisů

[Posudky a zprávy]

V 2. seš. letošního ročníku Časopisu pro moderní filologii a literatury pokračuje J. Janko v svých etymologických výkladech slov českých. Vykládá dále tato slova: acetylén z lat. acetum (ocet); a č ze spojení spojky a s příklonnou částicí -če (lat. que, řec. te); ačak slov. (ne-li) z ač — ak(o); ada n. adaj slov. (snad) z a spojeného částicí da (tak) a rozšířeného podle ozaj (opravdu) v adaj; adagio (čti adadžo, volně, jemně) z ital. adágio (pomalu, pohodlně), jehož základ, jednoduché agio, souvisí asi s franc. aise (pohodlí); adamant stč. z řec. adamas, -antos (nepřemožený, nezlomitelný), značícího ocel, magnet (odtud také franc. aimant z lat. druhotvaru adimas), časem také (v latině) diamant; adamantin stč. (diamant) z lat. (lapis) adamantinus; adaptace z lat adaptatio k slovesu ad -aptare (přizpůsobovati), odvozenému z příd. jména aptus (vhodný); adekvátní (přiměřený, souhlasný) z lat. adaequatus, adaequare, patřícího k aequus (rovný); Adela, Adla, Adléta a p. ze středohornoněm. Adelheit (2. p. Adelheide), značícího ženu vynikajícího rodu; adept (mladý pěstitel věd, umění a p., pův. ten, kdo byl zasvěcen do tajného umění dělati zlato, živou vodu a p.) z lat. adeptus od slovesa adipiscor (dosahuji); adhese (přilínavost)) z lat. adhaesio od ad-haereo (visím na něčem, lnu k něčemu); adice (sčítání) z lat. additio (přidání) od addo, addere; adieu (adije, s bohem) z franc. adieu (à Dieu); adjektivum (příd. jméno) z lat. (nomen) adiectivum od adicio, adiectus (přihozen, přidán) podle vzoru řec. slova epitheton; adjunkt (v češtině zpravidla trojslabičně adijunkt, příručí v úřadě) z lat. adiunctus (připojený, přidaný) od slovesa ad-jungere; adjustovati (uvésti do pořádku, upraviti, obléci podle předpisu) z lat. ad-justare (franc. ajuster) od příd. jména justus (spravedlivý, pravý, řádný); adjutant (pobočník) z lat. adiutans (pomáhající) od slovesa adiutare; adlatus (pomocník, přidělenec) z lat. spřežky ad (k) -latus (bok) se zdlouženým a podle příčestí adlatus (přinesený) od affero (ad-fero); administrace (správa), administrátor z lat. ad-ministrare (při-sluhovati, obstarávati, spravovati); admirál (velitel loďstva), stč. též amiral, prostřednictvím němčiny nebo latiny z arabského amir (emir, pán) -al- (bahr, moře), pozměněného v románských jazycích vlivem slovesa admirari (diviti se) v admiral; Adolf, stč. též Adlík, Adloch, Adlot a p., z něm. Adolf, got. Atha(l-w)ulfs, t. j. Edelwolf (urozený vlk); adopce, adoptovati (přijmouti za vlastního) a p. z lat. ad(k)-optio (volba), ad-optare (vyhlédnouti si, přáti si); adorace (zbožňování, uctívání), adorovati z lat. adoratio, ad(k)-orare (jednati, mluviti, prositi); adresa z franc. adresse k slovesu adresser (říditi, posílati), utvořenému z lat. ad(k)-directiare (directus, přímý); adretní (hbitý, rychlý, obratný) prostřednictvím německým ze staršího franc. adreit (vysl. adroet), nfr. adroit; adromand stč. (kámen, nerost) asi z lat. atramentum (černidlo, inkoust); adstant (pomocník) z lat. ad-stans od slovesa ad-stare (při někom státi); adular (nerost zvaný měsíček, Mondstein, Wasseropal) z lat. adularius (lapis) podle naleziště v horské skupině Adula v Rhaetských Alpách; adut, atout (trumf) z franc. atout, à tout (na všecko); advent z lat. adventus (příchod, t. j. Spasitele) od slovesa ad-venire (přicházeti); adverbium (příslovce) z lat. ad-verbium (k slovesu patřící); adversativní (odporovací) z lat. adversativus od slovesa adversari, protiviti se (adversus, proti); advokát z lat. advocatus (přivolaný) od slovesa ad(k)-vocare (volati); aeronaut (vzduchoplavec) z řec. a lat. aër (vzduch) a nauta (plavec), aeroplán z téhož slova aër složeného s řec. příd. jménem planos (bloudící, toulavý), tedy vzdušný tulák.

V posledních sešitech Naší úřední češtiny jsou otištěny zase někteří »kusové hodní podivení« ze železniční úřední češtiny, příliš podivení hodní, abychom je mohli pominouti mlčením. Že uhlí je na železnicích věc potřebná, na tom ovšem není nic divného; divnější je, že ředitelství brněnské má velkou »spotřebu uhlího«. Pro syntaktický rozbor se hodí dobře věty: »Očekáváme, budete-li přesně dbáti tohoto nařízení, že závady povstalé z nedbalé evidence změn ustanovení staničního seznamu konečně ustanou«, anebo »Toto čištění smí použivatel bytu dáti provésti svým nákladem oprávněným živnostníkem«. Kromě předmětných genitivů zná železniční úřední čeština také »předmětné zaměstnance, předmětné zastávky a předmětné záležitosti« (= gegenständlich). Delfská orakula připomíná služební rozkaz Úř. listu: »Vnikáni předmětů do brzdového zařízení umožňují zřízenci, protože nechávají proti stávajícím (!) nařízením hadice autom. brzdového vedení buď volně viseti neb zavěšují pouze na hák na místě, aby je zastrčili na jalové hrdlo«; k tomu dodáváme, zachovávajíce ráz úředního slohu, že místo »na místě« má býti »místo« a čárka místo za »na místě« patří před »místo«. Že ráz železniční češtiny správně postihujeme, tomu na důkaz »soupis skutkové podstaty stanice v B.«, v němž se praví: »Plachta č. 92 musela býti pro krátkost času upotřebiti jinou upotřebena a žádá se tu samou zaslati po odkrytí do správy do H.«. Ale jsou v úředních listech a listinách kusové hodní podivení i po jiné stránce. Tak žádá ředitelství v H. K., aby mu byl předložen »výkaz všech členů nemocenské pokladny, kteří nacházeli se dne 1. dubna v tamní evidenci«. Není snad v H. K. hostinec toho jména a nemá býti psáno v Evidenci? Nemožné by to nebylo, protože se nemocenské pokladny železničních zřízenců starají také o plnění svých členů; v Zdravotních předpisech čís. XXVI se aspoň praví, že člen pokladny »má právo na plnění z nemocenské pokladny«. Svízele železniční služby jsou ovšem značné. Úředníci musí často zápasiti se vzpurnými telegramy — stanice L. si aspoň stěžuje, že »telegram se nedal doručiti« —, jindy musí vyplňovati sáhodlouhé seznamy, neboť ředitelství v K. nařizuje, že »přepravní rejstřík jest vyhotoviti přes celý vlak«. Přes to zřízenci lnou k službě, a když se některý dopustí něčeho »protipředpisného«, musí býti podle vlastních slov řed. v Br. »od služby odtažen«, snad násilím. Leda by ho dříve ranila mrtvice nad úředním oznámením, v němž se praví: »Poukázka i průkazka totožnosti leží u (rozuměj: liegt bei).«

Naše řeč 7, ročník 6/1922

Předchozí Bohuslav Havránek: Českoněmecký poštovní a telegrafní slovník

Následující Černé na bílém