Movitý

[Hovorna]

(Dr. J. P.) Slovo patrně prastaré a slov. pův.; nepochází z lat. movere. Je známo také ze stsrb. památek s význ. »bohatý« (imovita žena, imovitac »bohatec«); podle srb. tvaru patří k rodině slovesa jmieti, míti (csl. iměti) a etymologicky by se mělo psáti jmovitý, jako posud píšeme jmění. V st. češt. je doloženo dosti často s význ. »zámožný, mocný, vynikající« (o lidech); ale brzy se v právním životě spojovalo mylně s lat. movere, mobilis a tím vznikal význam nynější (již v 15. st. jsou doklady o zboží movitém a nemovitém, t. přenosném, pohybném, a nepohybném). Pův. význam »bohatý« se držel v tvaru novém, který vznikl, když lidová etymologie hledala příbuzenství slovních rodin »movitý« a »mohu, mohutný« (mohutný znamená v st. době »mocný«, dnešní význam vznikl podle něm. mächtig); místo movitý se asi poč. 16. st. počalo říkati mohvitý, mohovitý (tak se ostatně mluvilo a psalo v 16. st. i místo dnešního »movitý« o statku moh(o)vitém i nemoh(o)vitém a p.). Doklady toho všeho v Slovn. stč. Slovo movitý pak má význam nepůvodní vlivem cizího jazyka, ale jazyk náš tento význam dávno přijal a ustálil a nelze jej míti za chybný. Jinak ovšem posuzujeme slovo sporý, které s chybným významem vzniklým podle něm. spärlich žije jen v řeči nedbalých spisovatelů. Že by byl významový rozdíl mezi spojkami aby a by, může učiti, jen kdo nezná dějin č. jaz.; pravda je, že v starší době spojka by vedle aby (i kdyby, že by) byla velmi častá, kdežto dnes se m. aby objevuje jen jako spisovný archaismus.

Naše řeč 7, ročník 6/1922

Předchozí Milavče

Následující On, jeho, jej