Mnohý, mnoho

[Hovorna]

(V. J.) Proč by bylo po mnoha letech nesprávné m. spr. po mnohých letech? V češtině je od nejstarší doby snaha měniti příd. jména množství v slova zpodstatnělá, která by se v 1. 4. p. mohla pojiti s 2. p. předmětů, o jejichž počet jde; patrně proto, že jazyk cítí potřebu, aby slova neurčitého množství měla stejnou vazbu s většinou slov počtu určitého (číslovek od 5 počínajíc). Říká se pět let, po pěti letech atd., proto se m. mnohá léta, po mnohých letech, malá léta, po malých letech (tak nalézáme ještě v st. č. vedle tvarů dnešních) atd. ujímá mnoho let, po mnoha letech, málo let, po málo letech. Právě tak říkáme tolik (kolik) let, po tolika (kolika) letech, tolik lidí atd. m. toliká léta atd. A význam oněch pův. příd. jmen je jiný, kde zachovala příd. tvar: malý se klade jen o velikosti, ne o kolikosti, mnohý dnes skoro všude znamená něm. mancher (skoro některý), ne něm. viel (»mnozí lidé se domnívají« je něco jiného než »mnoho lidí se domnívá«), koliký, toliký již v st. č. znamená skoro jen »jak (tak) veliký«, ne »jak (tak) mnohý«. Ztrnulé tvary mnoha, kolika, tolika (po mnoha letech atd.) jsou divné (stč. se říkalo ještě i na př. po kolice dnech), ale měniti jich přece nelze.

Naše řeč 8, ročník 6/1922

Předchozí Kunžák

Následující Neščápený