Ždímati, žmouti

[Drobnosti]

(14, 116 a 224; 15, 74). Odborná učitelka sl. Anna Hrabětová píše, že také u nich (na Českomoravské vysočině mezi Pelhřimovem a Telčí) se hodně užívá slovesa žmouti. Uvádí zvláštní rčení: zmokl jsem na žmach, to jest ‚důkladně, takže by mě mohl ždímat‘. Připojuje k této poznámce ještě některé jiné zvláštnosti svého nářečí, z nichž uvádíme: kátit místo kácet (kátit máj), řiju, řiješ, řil místo řvu, řveš, řval a některá zvláštní slova: hluky (dřeváky), střapolena (zelná polévka), cmunda (jídlo ze syrových brambor), žulíky (bramborové knedlíky) a j.

Naše řeč 6, ročník 15/1931

Předchozí Země česká

Následující Jiří Haller: Básnická řeč St. K. Neumanna, II.