Zvratná zájmena

[Drobnosti]

(X. Y.) Že by zvratná slovesa měla míti slůvko se nebo si vždy hned vedle sebe, že by se tedy mělo správně psáti na př. »…, aby dětem v útulnách lépe se dařilo« nebo »denně s nimi (s králíčky) jsem si hrávala«, ne »aby se dětem… dařilo«, »denně jsem si s nimi hrávala«, je pravidlo, které se příčí způsobu, jak se mluví bez násilí nejen po česku, nýbrž i v jazycích příbuzných, i neslovanských. Zvěčnělý Ertl napsal o tom delší výklad 8, 257 n. a 289 n., podle něhož i v češtině je přirozená snaha, příklonná slova, k nimž patří i nedůrazná zájmena osobní a zvratná, klásti za první slovo (nebo za první složený výraz) věty, nebrání-li tomu ovšem rozličné okolnosti jiné, na př. shluk dvou nebo několika slov příklonných, požadavky důrazu a pod. Bývaly doby, kdy se naši spisovatelé nutili klásti příklonné tvary zvratného zájmena poblíž sloves, k nimž patří (Rais nám jednou vypravoval, jak podle této módy opravovával své rukopisy, v nichž zvratné zájmeno původně stávalo na místě, které mu určoval jeho poctivý český cit), ale ten čas již minul.

Naše řeč 6, ročník 14/1930

Předchozí Tento

Následující Josef Zubatý: Udati, udávati, udánlivý, údaj, údajný