Snímaná pečeně

[Hovorna]

(J. S.) Řezník snímá s vepře sádlo, a proto je sňato, snímáno sádlo, ne maso; měli bychom tedy kupovati maso, s něhož bylo sňato sádlo, ne snímané maso. Ale pak bychom nesměli mluviti ani o sbíraném mléku, protože je to mléko, s kterého je sebrána smetana, ne o staženém zajíci, o svlečeném hadu, protože jsou to zvířata, s nichž je svlečena kůže, atd. Ani ne o vystřelené pušce, protože je to puška, z níž byla rána vystřelena; neměli bychom třásti jablka, protože třeseme stromem; sedlák by nesměl krmit bramborovou nať, protože jí krmí dobytek; atd. Že se mohou s týmže slovesem pojiti jako předměty jména rozličných pojmů, že se jako předmět pojí se slovesem i jméno pojmu, který vlastně ani skutečným předmětem děje slovesem vyjádřeného není, je věc velice častá. Starší jazyky mohly dokonce v jediné větě některá slovesa spojovati se dvěma předměty, oběma ve 4. pádě; na př. mohl Ind třásti strom ovoce (= ovoce se stromu), krásti někoho měšec (= někomu měšec), tázati někoho cestu (= tázati se ho na cestu), a kdyby byl měl tak neřestné chuti jako my, byl by snad dovedl i snímati vepře sádlo.

Naše řeč 3, ročník 4/1920

Předchozí Snad

Následující »U připojení«