Temenec

[Drobnosti]

(J. V.) Toto slovo s významem ‚pramen dočasný, zvláště z jara (z vody sněhové nebo dešťové)‘ žije podle Hruškova Dial. sl. chod. na Chodsku, užívá ho Baar 12, 329 o mokré půdě v lese, 3, 41 o tůni nebo snad prameni v rybníce, zná je Klostermann (v Topičově Sborn. 3, 14), podle zprávy prof. J. Veselého užívají ho v okolí Týna n. Vlt. o pramenech n. studánkách, Holeček 6, 310 ho užil o prameni v studni, je to tedy dnes slovo běžné v jz. Čechách. S významem ‚pramen, studánka‘ je znají starší slovnikáři (Vodňanský, Veleslavín, Rešel); bývalo asi za nich hojněji rozšířeno, než je dnes. Jungmann je uvádí z lidové mluvy, neudávaje kraje, s významem »rozryté bahno od vepřového dobytka, neb místo, kde se jelen v kališti válel.« Znění není všude stejné: týmenec, tymenec, temenec (i temánec Kott 7, 896). Podle toho je viděti, že to je odvozenina jména stč. tiemě, témě, týmě, jako semenec (stč. sěmenec) od siemě, sémě, símě. Ty samohláskové různosti pocházejí asi odtud, že se jména podobného sklonění, stč. břiemě, siemě, tiemě, výmě, 2. p. stč. břěmene, sěmene, těmene, vymene atd. v různých dobách a na různých místech různě zněním vyrovnávala (nesmíme zapomínati, že změnou i v y po sykavých hláskách v 15.—16. st. slova výmě, břýmě, sýmě a podle nich i týmě m. tímě velmi podobně zněla). Dnešní spisovné tvary, pokud se jich užívá, jsou vémě, sémě, témě, břímě, 2. p. vemene atd. (vedle tvarů vemeno, semeno, temeno, břemeno). Co se významu slova temenec, tymenec týká, má základ na tom, že zřídlo nebo bažina, odkud voda vytéká, je vrcholem, temenem vodního toku. Proto zvláště v starší době s týmiž významy co temenec nalézáme i slovo vrchoviště (u Kvasin na Rychnovsku je lesík Vrchoviště, v němž je studna s pramenem); týmž způsobem je utvořeno i slovo temeniště = temenec. — Sem ovšem patří také sloveso temeniti se (jako prameniti se) = prýštiti se, vytékati, u Jgm. z lidových písní, u Hrušky z Chodska (každý jaro se nám tu temení voda), u Holečka (kolík vrazili tam, kde se voda temenila, 6, 310); v písemnictví ob. v přeneseném významu (o citech a p., Kott 4, 53; 7, 896), také, asi nesprávně, bez zájm. se (Lit. rozhl. 1927, č. 11, 39; Parmentier, Uragan 32).

Naše řeč 8, ročník 13/1929

Předchozí Šulista

Následující Umisťovati — vyúsťovati