Volenec

[Hovorna]

(E. J.) Toto příjmení je ze stč. podst. jm. volenec, což znamenalo volitele císaře v německé říši (kurfiřty) i jiných osob (na př. biskupa, konšelů), také osobu k něčemu zvolenou (na př. posla ke králi, rádce, jejž si starší přibrali z obce ku poradě); volenec byl také v Kutné Hoře první z »hanykéřů«, t. j. starších pořádku uhlířů, dodávajících k hutím uhlí.

Naše řeč 6, ročník 5/1921

Předchozí Šuměti

Následující Všední