Smoud

[Hovorna]

(F. H.) je totéž slovo jako »čmoud« (kouř, kouřový zápach), a to tvar původnější. Počáteční sm- se změnilo asi nejprve v šm-, jako v slovech smýkati — ob. šmejkat, smúha — šmouha a p., a pak v čm, snad vlivem slovesa čpíti anebo přímo, jako šmouha — čmouha a p. — V údajích časových na otázku »kdy« se střídává genitiv s akusativem a bývá v některých výrazech pád ten, v jiných onen. Říkáme: »ten den před sv. Trojicí«, ale »jednoho dne«; »tu neděli po Novém roce«, ale »jedné krásné neděle« atd. — Pohl, pohla je tvar dialektický m. spis. pohnul, -a; vznikl tím, že se sloveso pohnu, pohnouti podobá slovesům vzoru tisknu, tisknouti, u nichž je ovšem -nu přípona, kdežto hnu je kmen. — Shníti, shořeti píšeme s předp. s-, a ne z- proto, že by se to příčilo výslovnosti (české), která má sch-, nikoli zh-. — Není stejné psáti buď směle nebo smělo; spis. jazyk zná jen tvar směle, kdežto slovenština má tvary oba, smele i smelo«. — Spojku ale psáváme v spis. jazyce na začátku věty jednak proto, že je to (jako »avšak«) složenina spojky a, která se do věty nevkládá, jednak, že se v spis. jaz. ten způsob ustálil. Protože však se v spojce ale cítí spojka souznačná se spojkami však, pak, které mohou býti do věty vkládány, vyvíjí se z toho zvláště v řeči lidové právo vkládati do věty i spojku ale. Také v starším jazyce bylo někdy vkládáno do věty, ale to obyčejně ve významu »aspoň«. Něm. aber může stávati ve větě, neboť znamená vlastně »znovu, opět, zase«.

Naše řeč 1, ročník 9/1925

Předchozí Satiristický

Následující Svítiti, svítiti se