Uvázati koně o sloup

[Hovorna]

(IV, 44; 256) Naši zprávu V, 224 opravuje prof. Trávníček v ten rozum, že doklad »uväžem konä o lesu« zná ze Slov. pohľ. 19, 370 (z Ratkové v Gemeru). Tuto vazbu čteme i u Kukučina: (husár) priviazal ju (husu) o koreň 1, 67, husár o chvíľu (za chvíli) bol o plot priviazaný 95, teraz priviazali ma zas o plot 100. Zdá se tedy, že ta vazba je na Slovensku dosti rozšířena; Bartoš ji znal asi z moravského Slovácka. Tím ovšem nepozbývá platnosti naše mínění, že vazba »uvázati k sloupu« není nesprávná; a je to vazba v Čechách pokud víme, odedávna jediná. Jak vazbu slovenskou vykládati, ukazuje asi jiný doklad z Kukučina (1, 70): na vrbine zachytila sa jej (huse) o korienok lapa (tlapka). Prof. Chudoba nás ještě upozorňuje na doklad z Hviezdoslava (Sobr. sp. básn. 1, 144): v tom javorový o konár (větev) pripínal koňa za kantár (uzdu). Předl. o zde nemá již pravého pův. významu »okolo«, nýbrž význam, jaký má ve vazbách »opříti (se), zachytiti (se) o něco« a pod., význam již velmi zeslabený z pův. »okolo«; proto také lze po slovensku přivazovati i »o plot, lesu«, nejen o strom nebo o sloup, anebo i mluviti o dřevěné holubici na kazatelně, která je »přibitá o podnebie« (II, 8). A doufejme, že nás proto nikdo nebude učiti, abychom již nic nepřibíjeli »na strop«, nýbrž »o strop«, chceme-li mluviti správně po česku.

Naše řeč 3, ročník 6/1922

Předchozí Trn

Následující Voněti, voniti