Zapřísti

[Hovorna]

(J. K.) Přechodník minulý slovesa zapřísti je zapřed, -ši (z pův. zapřad, zapřědši), nikoli zapřednuv. Ale v citované větě (z Čes. deníku v Plzni): »President republiky… poděkoval krátce a srdečně za projevená blahopřání, zapřednuv pak hovor s jednotlivými účastníky«, je přechodníku užito nesprávně i se stanoviště syntaktického (významového), neboť přechodník minulý znamená děj průvodní dříve zběhlý, kdežto zde běží o děj následující, a to o děj samostatný, kterým se vyličovaná řada událostí posouvá o krok kupředu. Bylo tedy na místě užíti místo přechodníku slovesa určitého: a zapředl pak… — Podstatné jméno slovesné není tvar chybný, kterému bychom se měli stůj co stůj vyhýbati, ale hromadění podst. jmen slovesných (na př. dbáti opatření k zamezení šíření se nemoci, hlavně zachovávání osamocení nemocných atd.) jest svědectvím stilistické neobratnosti a nevkusu.

Naše řeč 8, ročník 6/1922

Předchozí Visuté zahrady

Následující Zbrusu nový