Bohatost jazyka

[Drobnosti]

(J. S.) se neměří počtem slov, již proto ne, že není jazyka, v kterém by všecka slova byla sebrána a mohla tedy býti počítána. Slovník živého jazyka nikdy nemůže býti úplný, poněvadž v něm slov nových stále přibývá a slov starých z rozličných příčin stále ubývá; a slovník jazyka mrtvého nemůže býti úplný, protože není mrtvého jazyka, v jehož zachovaných památkách by se objevovala všecka slova, která měl, dokud byl jazykem živým. Bohatost jazyka se nedá určovati ani tím, dovede-li zvláštními slovy vystihovati větší či menší počet významových odstínů. Čech rozlišuje významy řezati, krájeti, střihati, ale čeština není proto o nic bohatší než němčina, protože Němec dovede, je-li třeba, při svém jediném slově schneiden ony významové rozdíly vystihnouti jinak, právě tak, jako Čech při svém jediném slově jeti dovede podle potřeby vystihnouti rozdíly, které Němec rozlišuje slovy reiten a fahren. Proto je otázka, je-li čeština jazyk bohatší či chudší než němčina, velmi zbytečná, abychom neužili slova jiného. Jsou mezi národy rozdíly v bohatosti a hojnosti pojmů a představ, které vyjadřují svými slovy; to jsou ovšem rozdíly, které se také velmi nesnadně dají měřiti, ale i ty rozdíly by asi mizely, kdybychom po té stránce měřili národy stojící na stejném stupni osvětového vývoje a v stejných životních okolnostech. A každý národ se už stará sám, aby dovedl svým jazykem tak nebo onak vystihovati všecky pojmy a představy svého myšlenkového světa.

Naše řeč 3, ročník 14/1930

Předchozí Z našich časopisů

Následující Dále