O co jde?

[Drobnosti]

Tato otázka, která se před dobou nepříliš dlouhou tak často ozývala v pražském hovoru, mohla by býti také posměchem na dnešní hovorovou i novinářskou češtinu. Po vzoru německého rčení »es handelt sich um…« se zrovna před našima očima rozmnožují doklady rčení »jde (běží) o to a to«, kde by Čech dobře mohl stačiti něčím svým, velmi často pouhým slovem býti. Proč nezachováváme to vtíravé rčení na případy, kde opravdu »o něco jde«, něco leží v okruhu zájmu mluvící osoby? Uvádíme doklady této zbytečnosti, které se nám nahodily ve dvou číslech Nár. pol. (5. a 6. června). Nějaký Bratislavan viděl něco plouti v Dunaji. »Po větší námaze se mu zdařilo předmět zachytiti a zjistiti, že jde o lidskou nohu — chodidlo,« a »lékař konstatoval, že jde o zbytek ženské nohy«. Čtenář sám vidí, jak se novinář nutí, aby všecko pověděl »krásně«; prostý Čech by asi řekl, že se bezděčnému nálezci s namáháním podařilo ten předmět zachytiti a že to bylo chodidlo, zbytek ženské nohy. V Stříbře si zas někdo ztropil žert z několika usedlejších pánů, vyznavačů učení, že láska kvete v každém věku. Něžnými lístky si s nimi dal dostaveníčko v krásné jarní přírodě, přišel na ně ve vábném ženském šatu, a »jak se dodatečně ukázalo, běželo o šprým (= byl to šprým) místního úředníka«. A 5. června večer nastal nedorozuměním vzniklým z radiového rozhlasu poplach o požáru ve Velké operetě. »Pokud jde o Prahu (= v Praze), asi před osmou hodinou roznesla se městem bleskurychle zpráva, že hoří Velká opereta«.[1]

[1] Mimochodem: co je vlastně bleskurychle? Němec říká mit Blitzesschnelle. Píše Blitzesschnelle jako jediné slovo, ale cítí, že Blitzes je 2. p. jména Blitz, a proto ho ani ve snách nenapadne, abv vyslovil mluvnický nesmysl, jaký by bylo příd. jméno nebo příslovce blitzesschnell. Čech se toho nesmyslu nebojí; říká sice podle němčiny »s rychlostí blesku«, ale také »bleskurychle«. A říká proto také podle něm. geheimnissvoll po česku »tajuplný, tajuplně«. Tvar blesku je aspoň 2. p. slova blesk (nikdo ovšem nedovede říci »rychlý blesku, rychle blesku«); ale taju není přece nic! To jsou věci, které se u nás vykládají již přes půl století. A budou se vykládati asi ještě po stu letech.

Naše řeč 9-10, ročník 14/1930

Předchozí Než aby…

Následující Ždímati