A. IVAN, K. KIRCHNER
Geomorfologie Národního parku Podyjí.  /2-25/
Kaňonovité údolí Dyje mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí na hranici s Rakouskem je základem Národního parku Podyjí vyhlášeného r. 1991. Kaňon v krystalických horninách je zahlouben pod regionální zarovnaný povrch se zbytky kaolinické zvětrávací kůry. V kaňonu až 250 m hlubokém jsou četné zakleslé meandry, ledové sluje, gravitační tvary, kamenná moře, tvary zvětrávání žuly a také neobvyklé tvary antropogenní.

J. KOLEJKA, V. NOVÁČEK
Přírodní typy a využití ploch České republiky.  /26-32/
Základní členění krajinné sféry na území České republiky odpovídá rozložení megaforem reliéfu Země, tj. nížin a vysočin. Nížiny se vyznačují převážně plochým nebo zvlněným akumulačním nebo erozně-akumulačním reliéfem, který vzniká v důsledku dynamických procesů na sedimentech různého stáří a téměř homogenním klimatem. Vysočiny, které jsou tvořeny pohořími a vnitrohorskými sníženinami, jsou charakteristické značnou vertikální i horizontální členitostí erozně-denudačního reliéfu. Zvláštní postavení mezi nimi zaujímají kotliny a pánve. Geneticky jsou vázány na vysočiny, neboť vznikají společně s nimi a to jako lokální sníženiny v důsledku působení endogenních nebo exogenních činitelů.Krajiny nížin, pánví, kotlin a pohoří můžeme členit podle typu podnebí a jeho účinků na půdní kryt a biotu. Na pozadí určitého mezoklimatu se jako nižší diferenční činitel uplatňují v nížinách, pánvích a kotlinách charakteristické dominantní tvary reliéfu se specifickou geologickou stavbou a oběhem podzemních vod. V krajinách pohoří tuto roli zaujímají morfometrické parametry reliéfu, které popisují výškovou a horizontální členitost terénu ve spojení s geologickou strukturou. Přírodní krajinné typy vznikly výhradním působením přírodních sil a zároveň tvoří přirozený materiální rámec pro formování teritoriálních struktur životního prostředí. Vlastnosti každého přírodního územního celku ovlivňují výběr antropogenních aktivit, které působí v krajině a jejich rozmístění v území. Na základě přírodní krajiny se vlivem lidské činnosti utvářejí územní jednotky současné krajiny s charakteristickou strukturou. Využití ploch je tedy projevem hospodářského, ale i mimoekonomického působení na přírodní prostředí a to v závislosti na přirozených vlastnostech daného území, výrobních a intelektuálních schopnostech a možnostech obyvatelstva, historickém, politickém a sociálním vývoji aj. V průběhu historického vývoje se na území dnešní České republiky vytvořili čtyři základní funkční typy současné krajiny, které jsou definovány prostorovou strukturou využití ploch. Využití ploch je hlavním fyziognomickým prvkem současné krajiny (společně s přírodním-fyzickogeografickým pozadím), které nám dokumentuje prostorovou strukturu krajiny z environmentálního hlediska. Existující teritoriální struktura využití ploch s přírodním pozadím charakterizuje ráz současné krajiny a definuje její územní jednotky.


ZPRÁVY

J. LACINA
in memoriam Dr. Vladimír Vlček (28. října 1938-25. června 1994).  /33-34/

J. LACINA
Za RNDr. Vladimírem Vlčkem, 1938-1994.  /35/

S. ONDRÁČEK
Výběr z publikací RNDr. Vladimíra Vlčka.  /36-39/

A. VAISHAR
Seminář IGU: Zdraví, životní prostředí a rozvoj.  /40/

M. KONEČNÝ
Konference IGU Evropa v pohybu v kontextu geografických informačních systémů, Brno, 28.-31. srpna 1994..  /41-42/

A. VAISHAR
40 let Ústavu geografie a prostorové organizace Polské akademie věd.  /43/

A. VAISHAR, O. MIKULÍK
Politika a praxe životního prostředí.  /44-45/

A. VAISHAR
Orbis geographicus bohemo-moravicus 1994.  /46-58/


RECENZE

A. RICHLING
Kompleksowa geografia fizyczna. PWN, Warszawa 1992, 375 pp.. (Complex Physical Gaography). (T. Czudek)  /59/

R. MUSIL /ed./
The Moravian Karst - Labyrinths of Understanding. GEO programme - Jaromír Bližňák, Adamov 1993, 330 pp. (The Moravian Karst - The Labyrinths of Understanding). (A. Ivan)  /60/