«DEC FEB MAY » 13 2009 2010 2011 5 captures 30 Oct 09 - 1 May 10

Close Help

Vojenské názvosloví ručních střelných zbraní a kulometů, II.

Vladimír Šmilauer

[Články]

(Ostatek)

II. typ (§ 36—51)

Přípona nulová: A. Maskulina

36. Podstatná jména tvořená ze slovesných základů bez přípony (s dnešního stanoviska) označují zpravidla vybrání hmoty a odvozují se od sloves označujících děj, jímž byla hmota vybrána (řezána, vrhána, dlabána atp.). Mezi slovy znamenajícími otvor v tělese je to na prvním místě ovšem samo slovo otvor (Öffnung). Otvor se »otvírá« proto, aby se tam umístila jiná součástka (nejčastěji šroub, čep, kolíček), aby se mohla nalévat voda (vodní otvor, dříve plnicí otvor, Fülloch, u Š) a mohlo mazat (mazací otvor, Schmierloch, trou graisseur, v objímce pístové trubice Z), aby mohly unikat plyny (na klice M), přebytečný olej (ve dně pouzdra, spušťadla Z), aby se rozptyloval oheň (v tlumičích) nebo konečně aby se zmenšila váha tělesa (v nosiči závorníku Z). Vývrt je podélný otvor ve válcovitém tělese (zvláště v hlavních, ale i v násadci ke cvič. střelbě, v pouzdru závěru Z atp.). Výkroj (Ausschnitt) byl u štítu 7, 7/12 větší otvor pro chladič. Menší otvor pro míření, nahoře z něho vybíhající, jmenoval se výřez (Visierschlitz). Tohoto slova se užívá i jinde a znamená otvor v stěně pouzdra nebo schránky (výřez v pouzdru spušťadla pro napínací táhlo, ve dně pouzdra pro západku Z atd.).

37. Jindy nejde o otvor, nýbrž o prosté zmenšení profilu na některém místě.

Výběr je prosté synonymum k »vybrání«. Výběru úderníkové matice M se v popise mauserovky 98 říká »vybrání«. Zářez (Einschnitt, encastrement) je výběr v součástce, do níž má jiná součástka zaskočit, zapadnout, nebo do něhož se nasazuje klíč. Zářez na klapce hledí, v podstavci rámce atp. (Grinsel 95, Kimme 98) je nejdůležitější bod hledí. Vrub (Kerbe) je mělčejší a bývá jich vedle sebe několik (na to-čítku Z, klapce M). Úkos je skosená plocha, po níž u Ht klouzají náboje do nábojní komory a jež u F. M. 1915 zatlačuje stavěcí západku a stlačuje přerušovač. V předpise Š z r. 1920 mluví se o dlabech pro čepy.

Otvor nebo vybrání znamenají též, ale tvořeny jsou od sloves označujících jejich funkci, slova výfuk a západ. Výfuk (Auspuff; trou ďéchappement des gaz) odvádí u Š páru z chladiče. Západ vytahovače (Patronenzieherrast 95) na závorníku, západ pojistky (Sperrklappenrast 95) v pouzdře pušky 95 atd. jsou příčné zářezy, do nichž jiná součástka zapadne. Také kohoutek osvětlovací pistole má dva západy, do nichž střídavě (podle toho, je-li kohoutek spuštěn nebo natažen) zapadá horní rameno spouště.

Sem patří i slovo závit (Drall 95, Gewinde 95; filet 95). Je to šroubovitá rýha k vedení střely v hlavni nebo k sešroubování dvou součástí (pístu a nosiče závorníku, kloboučku a trubky předsuvné zpruhy, ramenní opěry a vidlice k ní atd. u Z).

38. Vedle tohoto hlavního významu patří podstatná jména takto tvořená i do jiných významových skupin:

a) Jména strojů a přístrojů se tvoří s oblibou složeninou typu »vodovod«. V naší terminologii patří sem slovo kulomet (Maschinengewehr) a tlakoměr, podstatná část tlakoměrné pušky 7.92 mm a 8 mm. Obě slova zastupují skupiny velmi rozsáhlé; podle vzoru »kulomet« se tvoří jména nových zbraní (minomet, granátomet), složeniny s -měr jsou pak v technice neobyčejně početné.

b) Hlavní součástky označují: závěr (Verschlusskolben 95, Schloss 98; tvořeno podle Verschluss), zavírající náboj v nábojní komoře před výstřelem; zámek osvětlovací pistole — zastupuje spušťadlo druhých zbraní; a převod (Getriebe, 1919 pohon) na podst. Š — umožňuje pohyb zubatek při svislém míření.

c) Součástky kryjící, slovy tohoto způsobu pojmenované, jsou: kryt vyhazovače a pouzdra u L/28; příklop (Deckel; couvre), shora zavírající podavač Š, 28, 30, pouzdro (couvre — culasse) 28, 29 osv. pistole, tělo rak. pistole, skříň 30, závěr Š; povlak (Überzug) na štítě 7, 7/12; obal (Schutzleder) u Š 7.

d) Záchyt znamená součástku (agrafe) nebo plošku, o niž se zachycuje jiná součástka. U M je záchyt k nasazení bodáku (Bajonetthaft 95, Seitengewehrhalter 98), u Z záchyt botky, přidržující ji k hlavišti; přední stěna pouzdra závěru Z je záchytem pro přední stěnu zásobníku atd. U vz. 28 je záchyt závorníku jednou částí záchytky závorníku, z čehož vyplývá, že je »záchytka« pojem »záchytu« nadřaděný. Podstavec Š má závěs pro štít (Schildhaken); spoušť Ht je zavěšena na dvou závěsech.

e) Kulový výsek (Kugelsektor) je nálitek na vrchním čepu Š; výstup závitu je v terminologii 95/1919 překladem německého Drallänge.

B. Feminina

39. Feminina sem patřící netvoří nijaké charakteristické skupiny. Končí se na -a (které nelze s dnešního stanoviska pokládati za odvozovací příponu), -ě (e) (bez dokladů v našem materiálu), nulou (vzor »dlaň« a »kost«; poslední souhláska bývá měkčena).

Přípona -a:

Obruba zakončuje (vroubí) trubkovité útvary: na trubce předsuvné zpruhy Z je obruba pro patku předsuvné tyčinky atp. K tomuto slovu je přitvořeno příruba (Flansche), znamenající ohraničení otvoru; mají ji vodní a olejový otvor Š.

Ramenní opěru (Schulterstück, Schulterlehne; crosse) mají Z a vz. 28; u Š byla r. 1928 přejmenována na opěradlo, protože je samostatnou složitou součástkou. Opěra závorníku (Widerlager; les coins ďappui) je u pušky vz. 90. Synonymní opora se vyskýtá u pušky vz. 95: opora vyhazovače (Auswerferstütze), ploška v pouzdře, a v předpisu P: vodicí tyčinka je oporou předsuvné zpruhy.

Uzávěra M je vzadu našroubována do vývrtu kliky a uzavírá ji (Riegel 90, 95, Schlösschen 98; verrou de fermeture). U pušky vz. 90 se jmenuje závora; ta je též u osvětlovací pistole, kde zapadnutím do ozubů dláhy upevňuje hlaveň, a u Ht, kde je připojena vzadu na závorník.

Zátka (k zatknouti): u Š je zátka k parní trubce (Dampfrohrbolzen; před r. 1928 svorník parní trubky), olejová zátka do olejového otvoru (Ölerschraube, 1919 šroubek maznice, potom do r. 1928 víčko maznice) a konečně opěrná zátka hlavně (Stopfbüchse). Zajišťovací zátka k zpruze obojku je u Z.

40. Od sloves denominativních jsou utvořena slova: výztuha (k »vyztužiti« od »tuhý«); ztužení pouzdra, pažbičky Z, opěradla, maznice Š; zpruha (Feder; ressort; k »zpružiti« od adj. *pruhý, Š/1919 vzpruha), zkrucované, hlavně spirálovitě se vinoucí (dříve »točící«) pero, hojné u všech zbraní. Deminutivum se od »zpruha« netvoří, nýbrž užívá se slova pružinka, zdrobněliny k pružina (tvořeno k »pružiti« jako »výbušina«, či k »pružný« jako »rov[n]ina, prvot[n]ina?); pružina se vyskýtá u L/28, vz. 28, 29 a 30. U vz. 28, kde jsou vedle sebe všechny tři tvary, zpruha, pružina a pružinka, můžeme zjistiti, že zpruha je silné spirálové nebo rovné zkrucované pero (těchto rovných zkrucovaných per se u druhých zbraní neužívá), pružina spirálové pero střední velkosti, pružinka je spirála malá. Zpruhy Š mají rozměry (průměr a délku) 10X17 až 50X590 (předsuvná zpruha), pružinky 2.7X8 až 10X14; mezí je tedy 10X16. Proto byla »Sperrklinkenfeder« s rozměry 4.8X9.8, jmenovaná dříve »zpruhou západky«, přejmenována r. 1929 na »pružinku k západce«.

41. Nulovou příponu mají:

a) nádrž vodní (Wasserbehälter; 1919, 1920 nádržka), samostatná část výstroje Š, kdežto nádržka maznice (Ölerkörper, před 1928 nádržka na olej) je součástkou kulometu;

ráž (Kaliber 95; Durchmesser des Laufes 98) — průměr vývrtu hlavně, vyjádřený v milimetrech;

spoušť (Züngel 95, Abzug 98; détente) — uvádí v činnost spušťadlo; u vz. 30 je i spoušť rukojeti, řidítka a úderníku;

b) rukojeť (Handgriff; poignée) k ručnímu ovládání zbraně: sklápěcí rukojeti Z a Š (umlegbare Handgriffe, Ht umklappbare Handgriffe, poignée á charnière), rukojeť výpustného kohoutku (Ablasshahnschale) Š, rukojeť k páce nabijedla vz. 30 atd. V terminologii 95/1919 a 98/1921 byla rukojetí i Handstütze, oporný výstupek na krku pažby. Pozdějise tento pojem již nevyskýtá. Deminutivní rukojítka (Handhabe, Griff; manette, bouton de manoeuvre) je u závěru pro raketovou pistoli a u ozubnice L/28.

42. Tvoření jmen s příponou nulovou (u feminin: -a,’) odlišuje se výrazně od tvoření jmen uvedených v § 20—34.

Přípony -č, -ák, -dlo, -tko přistupují k úplným infinitivním kmenům sloves nedokonavých, převážnou většinou odvozených (přivádě-ti : přivadě-č; míři-ti : miři-dla; šroubova-ti : šroubov[a]-ák). Odchylky vznikají jen rozdíly kvantitativními (smýkati : smykadlo, smykátko atd.; hledě-ti : hledítko), někdy i působením analogie (spouštěti : *spuštědlo, srov. nabíjeti — nabijedlo; ale vlivem mnohem četnějších jmen na -adlo : spušťadlo).

Podstatná jména s příponou nulovou se však netvoří od slovesných kmenů infinitivních, nýbrž od kmenů základních; drž, chyt, met, pad, řez, sek, věs atd. Tyto kmeny jsou u sloves s kořeny souhláskovými totožné s těmito kořeny. U sloves s kořeny samohláskovými mají tvar odchylný, končící se souhláskou:

I. 7.: a) kryt, byt, vit, šit; b) boj, poj, voj, chvěj, děj; c) krov, lev, sev, pěv, šev, liv, stav;

II. 1: hrn, kyn, plyn, vin, sun, šin;

V. 4: směv, zev.

Kořenná samohláska bývá na jiném stupni (o-por-a, ot-vor).

I u sloves denominativních se stává základem tvoření původní kmen; viz tuhý — ztužiti — výztuha; míra — měřiti — tlakoměr.

Předpony končící se na -a, -i, -ý, -u se dlouží (nádrž, západ; příklop; úkos; výběr).[1]

Poměr obou skupin ilustruje nejlépe srovnání slov: přidržovač — nádrž; zachycovač — záchyt; přivaděč — převod; ztužovadlo — výztuha; zaměřovač — tlakoměr.

Přípony -ec, -ek, -ka:

43. Přípona -ec a -ek znamená prodloužení tělesa, zpravidla značně zúžené. Slovesa, od nichž jsou tato jména odvozena, zakládají se jednak na představě že se něco k původnímu tělesu připojuje (násadec, nástavec, nálitek), jednak na představě, že ona částka z tělesa vychází (výstupek, výběžek, výčnělek).

Poměr slov »nástavec« a »nástavek« ukazuje, že jména e -ec značívají části větší, zpravidla osamostatněné, jména s -ek části menší, které zůstávají při původním tělese.

a) Násadec (Ansatz, Ansatzstück) je samostatná součástka, nasazovaná vpředu na hlaveň (plynový násadec, násadec ke cvičné střelbě Z) nebo na parní trubku (násadec parní trubky 29); u Š je to dokonce hlavní součástka, složitější násadec pro střelbu na letadla. — V terminologii manlicherovky vz. 95 se však slova »násadec« užívá o prostém výstupku: Sicherungsansatz na klice = 1919 bezpečnostní násadec = 1924 pojistný násadec.

Nástavec u hlavně L/28 je synonymum k násadci Z; u Z se tak označuje nahoru vybíhající část botky s ozubem.

O podstavec (Gestell) se opírá nebo na něm stojí kulomet Š (1919 jej jmenovali méně vhodně »stojan«, což je spíše výrazem pro německé »Ständer«).

44. b) Na schránce M je výběžek s trubkovým nástavkem; při adaptaci kulometu 7/12 na 7/24 byla hlaveň prodloužena našroubováním nástavku; u kulometného zaměřovače je »nástavek« synonymum k násadci, nástavci.

Výběžek může býti široký jazyk, jako na př. u pouzdra M (Gehäuseschweif 95, Kreuzteil 98), u schránky M, nebo zase jazýček úzký (jazýček spouště M je definován jako srpovitý výběžek).

Výčnělky jsou na konci delšího ramene speciálního klíče pro kulomet Z a několikráte na raketové pistoli.

Výstupek (Ansatz, ale i Absatz, Fortsatz a Wulst: Züngelwulst vz. 90 = spoušťový výstupek; butée, came) označuje menší hranolovitý nebo krychlovitý »arkýřek« z tělesa ostře vystupující. U M je takový výstupek na hlavě i můstku pouzdra, na spoušti, na dolní objímce, u Z na víčku pouzdra a na nosiči závorníku, u Š je vodicí výstupek spoušťového raménka (Führungsansatz).

Vzájemný poměr těchto právě uvedených slov není však přesně vymezen a nacházíme i kolísání, jinak ve vojenském názvosloví hodně řídké. Co se v předpise M (D-XIII-1b) na str. 11 jmenuje »výstupek«, tomu se na str. 17 a 19 říká »výběžek«; u vz. 98 se tentýž výstupek jmenuje r. 1921 »stupínek«, r. 1924 (D-XIII-1a, str. 38) »výstupek«, ale tamže na str. 41 zase ještě »stupínek«. »Zannartiger Ansatz« na spoušti vz. 95 je r. 1919 výstupek, 1924 výběžek atp. V předpise pro Š 7/12 (P-I-2a) se všechny nesamostatné, na těle součástky vystupující útvary jmenují nálitek (nálitek pro ramenní opěru, 1919 výstupek; vodicí nálitky, Warze, na závorníku atd.)

Odchylně je tvořeno i starší nákružek (k nakroužiti?), prstencovité rozšíření válcovitých těles (na úderníku M, u vz. 98 »prstencovitě zesílená opěrka«), na pístové trubici Z; u Š se jako nákružky definují přerušovaná žebra.

45. Jiný význam mají slova závrtek a bodec. Závrtek (Stehbolzen, Schraube) je svorníček nebo šroubek, na jedné straně do tělesa zapuštěný; u Z je pojistník hlavňové spojky zadržován závitkem, u Š se závrtkem jmenuje to, čemu se před r. 1928 říkalo »závitová vložka« (k chladiči). Bodec je ojedinělé jméno činitelské s příponou -ec; na podpěrných patkách podstavce Š zabraňuje smýkání podstavce.

46. Přípona –ka:

Součástky s jmény na -ka jsou součástky pomocné: zesilují, svírají, opírají a jinak zabezpečují, omezují. Nikdy neprovádějí činnost. Jejich pasivitu je často viděti i na tvoření: vložka = součástka vložená.

a) Součástka podložená, přiložená, vložená je podložka, příložka, vložka. Podložka (Unterlagsplättchen, Unterlagsscheibe) je plochý prstenec podkládaný pod matici, dýnko atd., aby těsnil, tlumil nárazy atp. Příložka (Beilage) je plochá deštička, přiložená se strany k příklopu závěru a k sáňkám podstavce Š, k muškovému násadci V, k vnitřním stranám čelisti podstavcového kolu. Vložka (Einlage, Futter, Hülse) je vložena mezi dřík a objímku rukojeti Z a Š; dřevěnou vložkou se zesiluje opěradlo, tvrdou ocelovou vložkou přední stěna pouzdra, kde se ho dotýkají hroty střel (u Š); chladič Š 7/12 byl adaptován na 7/24 vsazením válcové vložky uprostřed chladiče.

b) Starý název pro přehnutý drát s ouškem, zavlékaný do otvoru kolmo na osu a zajišťující součástku, hlavně matici šroubu, proti otáčení a vypadnutí, je závlačka (Splint; goupille fendue). Zástrčka spojky P je zastrčena do těla pistole a drží v něm kolíček spojky, u příklopu Ht upevňuje příklop k pouzdru.

47. c) Součástka, na niž něco naráží, o niž se něco zaráží nebo odráží, je náražka, záražka, odrážka.

Náražka (Anschlag; butée de position; 1919 narážka) omezuje pohyb; objímka pístové trubice Z narazí při otáčení na dvě náražky na pístové trubici; nos vyhazovače Z je náražkou pro dno nábojnice; podobně je omezen pohyb pístu a šoupátka, jakož i otevření příklopu pouzdra u Š. Záražky jsou u bubnového podavače vz. 30 (na př. u rukojítky; v doplňku D-XVIII-1b z 1932 se uvádí v shodě s Pravidly »zarážka«, ale podle »náražka, záklapka« atd. by bylo lépe zá-). Pryžovou odrážkou (Kautschukscheibe; tampon en caoutchouc; 1921 gumová odrážka Ht) u Z odrážejí se vyhazované nábojnice.

d) Součástka opírající, podpírající, rozpírající je opěrka, podpěrka, rozpěrka. O opěrku (Stützplatte, Stützplättchen; Sttüze) závorníku Z se opírá opěrná ploška závorníku; opěrka vytahovače jej přidržuje; u Š je opěrka k příklopu (Deckelstütze) a k zpruze podavače (Zubringerabschlusshülse; 1919 uzavírací objímka); opěrka pružinky vytahovače upevňuje opěrník v raketové pistoli atd. Rozpěrka spušťadla Z se opírá na jedné straně rozvidlenou hlavičkou o spoušťový čípek, druhou je osazena v přerušovači; obě součástky jsou jí udržovány v náležité vzdálenosti. Podpěrka na pístové trubici Z podpírá hlaveň.

e) Součástka může jinou součástku objímati, svírati, spínati, uzavírati, přiklopovati.

U pušek jsou hlaveň, pažba a nadpažbí spojeny objímkami (Gewehrring 95, Ring 98); u rukojeti Z, Š, vz. 28, u držadla L/28 nazývá se objímkou dřevěný násadec, za nějž se rukojeť nebo držadlo uchopuje (Griffstückheft); objímka je základní částí průhledítka kulom. zaměřovače. U Z jsou k objímce pístové trubice připevněny nožky. Vnitřní jejich trubice je sevřena svěrkou. Nadpažbí pušky vz. 95 je sevřeno sponkou (Spange). Uzávěrkou parní komory (Abschlussschraube) je u Š trvale uzavřena parní komora; u P je tak uzavřen v pouzdře úderník. Klouby podstavce Š jsou přikryty příklopkami (Deckkappe).

48. f) Součástka může něco přidržovati, zadržovati, zachycovati.

Přídržka se jmenuje zahnutý okraj, který přidržuje u M pero podavače (ke dnu a k desce podavače), u Z nábojnice k pouzdru zásobníku. U vz. 28 a 30 se však přídržky vyskytují jako samostatné součástky. Podobný význam má záchytka (Schnapper); zásobník Z je v nábojišti přidržován záchytkou zásobníku, nasazenou na vyhazovač; v plničce se jeho ozub na přední stěně zachycuje o záchytku schránky plničky. Zádržka u M omezuje pohyb závěru při otvírání (Grenzstück 90, Schlosshalter 98); zádržkami (Grenzstollen) jsou i výběžky na spoušti vz. 95; pro zásobník má zádržku vz. L/28.

g) Závorka (Sperreiber) je rukou ovladatelný (a k tomu na povrchu zdrsněný) obrtlík, který zabraňuje mimovolnému otevření příklopu pouzdra Z a vz. 28, příklopu podavače Š a vz. 28, příklopu závěru Š, příklopu skříně vz. 30 atp.

49. h) Pojišťování polohy se provádí často tím, že v jistém okamžiku zapadne, zaskočí, zaklapne mezi zuby, do vrubu, do drážky pružená součástka, zvaná podle toho západka, záskočka, záklapka.

Západka (Sperre, Sperrknopf, Sperrstück) spojky Z zachytí při uzamčení hlavňové spojky za pouzdro závěru, západka k smykátku je upevňuje v přední poloze, zapadajíc do drážky ve dně, západka hledí zapadne do vrubů vnitřní stěny točítka a zajistí polohu klapky. Jediné západka botky přidržuje botku k hlavišti trvale. Západka (Sperrklinke; cliquet) Š zamezuje otáčení rohatky, pojistná západka (Sperrzahn) byla u hledí Š 7. Pojistka Z a brzdítko zásobníku L/28 jsou v jednotlivých polohách zajištěny záskočkou, výztuha opěradla Š/24 záklapkou, zasahující do ozubnice výztuhy.

ch) Známý termín je pojistka (Sicherung, Sperre). Zajišťuje buď určitou polohu součástky, nebo chrání před nežádoucím výstřelem. Tlumič Z je jí zajištěn proti otáčení při střelbě, u Š je tak zajištěno hledítko (Aufsatzdrücker) a vodní víčko (Stellhebel; před 1928 pojistná páka, 1920 poj. páčka). Proti spuštění chrání spoušťová pojistka Š. pojistka pro střelbu Z, pojistka (Sperrklappe 95. Sicherung 98) M. Pistole vz. 24 je zajištěna pojistkou, je-li nabita, spoušťovou pojistkou, je-li zásobník vyňat.

50. i) Součáska spojuje, připojuje. Hlavňová spojka (Verbindungsstück) Z spojuje hlaveň s pouzdrem závěru, spojka P vodítko s tělem pistole, u osv. pistole a revolveru kohoutek s bicím perem, u L/28 hlaveň a plynovou komoru; u Š je výsuvná spojka (Kuppelung) na podavači; jí se může zařaďovací kotouč a rohatka vyřadit ze spojení s cívkou. Přípojka (Muffe) ve výstroji Š umožňuje připojení hadice k výfuku; přípojka je i u násadce pro střelbu na letadla a u vz. 30.

Do závěsky (Klammer) štítu se u Š/7, 7/12 zavěšoval podstavec kulometu.

j) Z výstroje patří sem nálevka Š (Lauftrichter), jíž se při vyplachování nalévá do hlavně voda, přívodka pásu k podavači vz. 28, výtěrka vz. L/28 atd.

51. Jména s příponami -ec, -ek, -ka patří svým tvořením k skupině charakterisované v § 42. I ona jsou odvozena od kmenů základních (závrtek, zástrčka) sloves dokonavých (záskočka) i nedokonavých (objímka), někdy se střídáním kořenné samohlásky (závorka) a s »rozšířením« kořenů samohláskových (ná-pon-ka, ná-lev-ka, ná-lit-ek). Předpona — jde napořád o složeniny — je dlouhá, končí-li na -a, -i, -y (násadec, závlačka, příložka, výběžek; odchylkou: zarážka), krátká, končí-li se na -o nebo souhlásku (opěrka, pojistka, odrážka, podložka, rozpěrka, svěrka).[2] Kořenná samohláska je vždy krátká, je-li předpona dlouhá; jinak většinou (podpěrka, rozpěrka, opěrka; ale odrážka, objímka).

Některá z jmen na -ka jsou tvořena od deverbativních adjektiv (»pojistka« = »pojistná součástka, klapka« jako »pobočka« = »pobočná třída«); některá lze pokládati i za deminutiva k jménům na -a (závora — závorka).

B. Denominativa

52. Jsou to převážnou většinou substantiva tvořená z adjektiv; označují nositele vlastností (v nejširším smyslu) vyjádřených adjektivem. Adjektiva jsou sama buď původu slovesného, buď odvozena ze substantiv, nebo jsou prvotná.

1. Jména na -ník, -nice

53. Nejdůležitější skupinou jsou podstatná jména tvořená z přídavných jmen na -ný, -ní příponou -ík, -ice, čímž vzniká přípona -ník, -nice; tou se potom tvoří podstatná jména i tam, kde příslušné přídavné jméno na -ný, -ní neexistuje.

Rod těchto substantiv se řídí rodem substantiv k adjektivům původně příslušejících. Říkáme »pojistník«, protože je to »pojistný kolíček«, ale »kluznice«, protože je to »kluzná plocha«.

54. a) Jména na –ník:

Úderník (Schlagbolzen; percuteur) u všech typů provádí úder na náboj, při čemž jeho hrot, zápalník (Zündstift), u větších zbraní oddělitelný, zapaluje nárazem na zápalku zápalnou slož náboje.[3]

Závorník (Verschlusstück 95; culasse, Verschlussblock Š) je u kulometů a manlicherovky hlavní součástkou závěru; čekali bychom tedy »závěrník«; je však tvořeno k staršímu, Čenským užívanému »závor«.

Nárazník (Puffer; asi »nárazný talíř«) je u Z (tlumí tam zpětný náraz závěru), Š (omezuje pohyb závěru, pohybuje pístem u maznice) a u vz. 30.

Koudelníček (Längenschlitz im Wischer 95, Einstrich für Wergstreifen im Kopfe des Stockes) je »koudelový otvor« v hlavě vytěráku pušky, kterým se provléká koudel (95/1919 a u pušky vz. 88 je koudelníček přímo Wischer, t. j. hlava vytěráku).

Pojistník (Sicherungsbolzen, Sperrbolzen) je u Z pružený kolíček zajišťující čep (u pouzdra a záchytky) nebo hlavňovou spojku proti vypadnutí, pístovou trubici proti otáčení; u vz. 28 je to ohnutý drátek, který zajišťuje pojistku atd.

Svorník a svorníček (Bolzen; boulon, broche), užívaný často u Š, L/28 i vz. 28, méně u pušek, je válcovité těleso spojující součástky; s jedné strany má hlavu, na druhé mívá závit (šroubový svorník, Schraubenbolzen), na nějž se upevňuje matice; zajišťuje se šroubkem nebo kolíčkem. Podle funkce jest svěrací (Sperrbolzen, na př. na sáňkách podst. Š), stavěcí tamtéž (Stellbolzen), upevňovací (u řidítka vz. 29).

Opěrník k vytahovači raketové pistole je opěrný kolík pro pružinku vytahovače (je upevňován opěrkou).

Zásobník (Magazin) chová zásobní náboje v opakovací zbrani.

Ve výstroji nacházíme ještě závěsník plničky vz. 26 (Einhänghaken), rámeček, navlečený na opasku, a omezovníček k závorce násypky plničky nábojových pásů.

55. b) Jména na –nice:

Sem patří jména a) desek; b) trubic; c) nádob (objímek). a) Bočnice (Seitenblatt) je u P bočná stěna, přišroubovaná k tělu pistole; u manlicherovky 90 a u Š/24 se tak jmenují bočné stěny sáněk hledí (Aufsatzbacken); Š/1919 se tak říkalo chranítku převodu (Lagerbacke).

Postranice (Seitenbacken) jsou u schránky vz. 95 postranní stěny, u pušky vz. 88/90 bylo to jméno pro bočnice hledí; u zásobníku F. M. 1915 jsou dvě postranice spojeny vnějšími a vnitřními obvodnicemi.

Opěrnice (Stossplatte) u osvětlovací pistole je rozšířená kolmá stěna na pouzdře, o niž se opře při uzavření pistole hlaveň; je i na ramenním opěradle vz. 30.

Náraznice (Schlagbolzenteller) Š je zadní plocha úderníku, přejímající náraz předsuvné zpruhy; u vz. 98/1921 se tak říkalo pozdějšímu výstupku úderníkové matice. U vz. 28 a 30 jsou posuvnice, posuvné plochy, u vz. 28 kluznice přenašeče, u vz. 30 okluznice a skluznice přenašeče.

56. b) Pístnice L/28 je pístová trubice, t. j. píst s ozubnicí, ozubenou to trubicí, zápalníkem a příslušenstvím.[4] Spojnice L/28 je válec s můstkem, spojující hlaveň s tělem pouzdra.

c) Maznice (Öler) Š je mazná nádržka, z níž se po každé ráně vstřikuje samočinně olej do nábojové komory. Ve výstroji je stříkací olejnička (Ölkanne, 1919 též maznička) a motouznice, dvojitá objímka pro čisticí šňůru.

d) Starší, dnes už neplatná pojmenování jsou čepnice (Pivothülse, už 1920 lůžko obrtlíku) a závěrnice (Verschluss kolben; viz o tom v § 2).

e) Osamocené svým tvořením je obecné stupnice (na hledí, Aufsatzteilung 95, Distanzteilung 90).

2. Jména na -ka

57.a) Od adjektiv deverbativních: k adjektivu na -avý je utvořeno kluzavka (Gleitschiene; circulaire; 1919 klouzavka) u Š, deska, po níž klouzá kulomet při vodorovném míření; k adjektivům na -ací, -icí, znamenajícím účel nebo určení, tvořena jsou substantiva na -ačka, -ička, označující samostatné strojky (viz vrtačka, mlátička, pračka, kráječka atd.). Najdeme tedy doklad jen ve výstroji: plnicí strojek je plnička (Füller, Gürtenfüller), ruční, nábojových pásů vz. 24, článkových pásů vz. 28. Před r. 1928 se jí říkalo plnič.

58. b) Od ostatních příd. jmen: k adjektivům na -ný, ní patří některá ze substantiv uvedených v §§ 46—50; -ný, -ní se totiž před -ka vysouvá (krásný—kráska, reálný—reálka atp.) a substantiva vzniklá od adjektiv deverbativních splývají pak k nerozeznání se substantivy deverbativními na -ka. »Pojistka, přípojka« může býti stejně přímo od sloves »pojistiti, připojiti« jako od deverbativních adjektiv »pojistný, přípojný«. Od příslovce je utvořeno »příčný«; k tomu příčka (Spreitze), spojující u podstavce Š přední nohy se zadními. K adjektivům na -atý patří zubatka (Zahnbogen; 1919 ozubený oblouček, oblouk), ozubený oblouk u hledí Š 7, 7/12 a u podstavce Š, kde vede kulomet při míření svislém (naměřování), a rohatka (Zahnkranz; rochet), ozubené kolo se západkou na podavači Š, na podávacím ústrojí Ht;

k adjektivům na -ý: dvojnožka a třínožka (Dreifussgestell; trépied) jako podstavec pro kulomety; plechovka (Ölkanne, burette à huile) ve výstroji Š.

59. 3. Ostatní denominativa jsou zcela rozptýlena; jsou to starší názvy zbrojířské nebo slova obecně užívaná.

Složeniny osmihran Z, osmistěn Š (Achtkant) a šestistěn (Sechskant, sixpans) Ht na válcovitých tělesech (hlavni, tlumiči, násadci ke cvičné střelbě) k nasazení klíče;

pažba (Schaft), kryjící zbraň; asi nepravidelné tvoření s deverbativní příponou -ba; zdrobnělina pažbička se vyskýtá u P, revolveru, rukojeti Z, L/28, vz. 29 a 30;

hlaveň (Lauf; canon), trubice, v níž se děje vlastní výstřel, zpodstatnělé přídavné jméno na -ní, hlavní (srov. pochodeň, povodeň);

nadpažbí (Oberschaft 95, Handschutz 98; 1919 vrch pažby), kryjící hlaveň na horní části, s -í označujícím místo (nadloktí, obočí, podzemí); tak i ústí (Mündung); v. § 3; hledí (Aufsatz 95, Visier 98) je deverbativní. Ústrojí podávací u Ht, mazací Š, vratné vz. 30 má -í kolektivní; podobně žebroví (chladicí) u L 28/30; rybina (Schwalbenschweif), zářez, jímž vznikne výběžek podoby rybího ocasu (lichoběžník, k tělesu obrácený užší základnou). Rybiny se užívá k nasazování součástek: do rybin pouzdra závěru zapadají lišty pouzdra podavače M; základna hledí Š/24 je nasunuta na rybinu. Slovo to tvořeno je příponou -ina, kterou tvoříme ze jmen zvířecích substantiva označující nejrozmanitější vztahy (maso, kožišinu, zápach, výkal atp.);

základna hledí (Aufsatzfuss 95, Visierfuss 98) M, Š/24, podavače L/38, vz. 30, kulom. zaměřovače; zpodstatnělé přídavné jméno na -ný (srov. točna, tepna, odvěsna);

nábojiště (Patroneneinlage 95, 98; 95/1919 vsunovač nábojů) s příponou -iště, označující místo pro něco (řečiště, popraviště).

Zdrobněliny byly probrány při slovech základních.

---

Naše řeč 4-5, ročník 20/1936

Předchozí Sportovní mluva

Následující Vladimír Šmilauer: Vojenské názvosloví ručních střelných zbraní a kulometů, III.