Archaický, archaistický

[Drobnosti]

(V. F.) Příd. jméno archaický je utvořeno od řeckého základu příponou -ický, kterou se v češtině tvoří mnoho cizích příd. jmen, na př. fysický (za lat. physicus), anglický, matematický a pod. Příd. jméno archaistický je utvořeno k podst. jménu archaismus podle přídavných jmen s příponou -istický, na př. pesimistický (k výrazům pesimista, pesimismus), linguistický (linguista), artistický (artista) atd. Mezi oběma těmito příd. jmény není zřetelných hranic, neboť se jich často užívá bez rozdílu ve smyslu ‚starobylý, starodávný‘ i ve smyslu ‚zastaralý, přežilý‘. Přece však aspoň v některých spojeních lze pozorovat snahu o rozlišení jejich významu. Tak se na př. výrazem archaické umění myslí umění staré, starodávné, kdežto výrazem umění archaistické spíše umění mající nebo napodobující starobylý ráz, umění archaisující. V mluvnici (na př. v Gebaurově-Ertlově Mluvnici české) se přívlastkem archaistický (nikoli archaický) označují výrazy zastaralé, t. j. výrazy jazyka starého, které se jako přežitek objevují v jazyce moderním. Toto rozlišování však není dosud obecné, jak ukazují výpisy shromážděné kanceláří Slovníku jazyka českého.

Naše řeč 6-7, ročník 18/1934

Předchozí Z našich časopisů

Následující Atlas