Potkan

[Hovorna]

(J. S.) Slovo pocházející ze severoital. nářečí (benát. pantegana, pantegan, furlan. pantiana a j.), odkud jako jméno krysy přišlo k nám a Slovákům snad prostředím slovinským (podgana). Hláska g, u nás cizí, se změnila v k snad i povrchním napodobením družiny slovesa potkati. Maď. patkány (vysl. patkáň) vzato od Slováků nebo od Slovinců. Základ slova ital. hledají v lat. pantex »břich«, v rukopisné disertaci E. Netíkové jsme čtli výklad ponticus, vulg. ponticanus »pontský, černomořský« (černomořská myš).

Naše řeč 5, ročník 7/1923

Předchozí Polka

Následující Pradlec, pradlák