Foch

[Hovorna]

(J. R.) Jména cizí (jako všechna jména) se skloňují podle toho, jak se vyslovují, nikoli, jak se píší. Protože Francouzi vyslovují jméno svého maršála Foš, skloňujeme je my ovšem podle vz. oráč; tedy 2. p. Foche (= Foše), nikoli Focha. — V náhradu za nečeský výraz »k mání«, kterého snad dnes vážně nikdo ani neužívá, má čeština přece výrazů dost. »Na dnešní představení jsou ještě 2 lístky k maní« = dostanou se ještě, lze dostati, zbývají atd.; »k mání u firmy X.« = dostane se, koupí se u p. X., prodává, má na skladě (na prodej) firma X atd. — O ostatních věcech bylo v N. Ř. již několikrát vykládáno. Podle těch výkladů píšeme tedy: z Vinohrad, ze Smíchova, z Moravy, prsť z bojiště verdunského, nikoli s Vinohrad atd. (posledně v NŘ. 7, 219); sloveso žádati se spojuje v jazyce starším i v přesné mluvě spisovné s 2. p. věci i osoby (NŘ. 1, 20; 4, 51).

Naše řeč 10, ročník 7/1923

Předchozí Div divoucí

Následující Hejble