Dodatky k dřívějším výkladům

V. Machek

[Drobnosti]

Kopiště (NŘ XXIX, 65). Podle zprávy p. Jos. Ruffera, okr. šk. inspektora v Mnichově Hradišti, říká se v Orlických horách (v jeho rodné obci Javornici u Rychnova n. Kn.) koptiště nebo koptisko. — Nekleč (XXX, 41). Pan Frant. Kv. Lang, inspektor menšinových škol v. v., se po našem výkladu dotazoval na to slovo na Českodubsku a na Turnovsku. Píše o tom: „Při svém zkoumání jsem seznal, že se zvláštnosti poještědského nářečí zachovaly v rodinách držících odedávna své rodné chalupy a „živnosti“ (statky) v celé oblasti od Ještěda k Jizeře a po vtok jejího přítoku Mohelky. Tu všude žije v starých rodech nejen výraz nekleč, ale také žadlavý a čemesný. Mladší pokolení slov těch sice neužívá, ale zná jejich význam. V rodinách přistěhovalých odjinud jsou slova ta neznáma. Již dříve jsem u starých sousedů v Hodkovicích, Vesci, Kohoutovicích, Petrašovicích, v Bohdankově a na Proseči pod Ještědem zjistil, že běžně užívají slova nekleč ve významu ‚deštivé a větrné počasí‘ (ale nekleč se nekryje zcela se slovem plískanice).“ — Sovek (XXX, 40). Pan dr. F. Svěrák, prof. ve Zlíně, mi sděluje: „Starší hospodyně na Boskovicku a kolem Sloupu ještě znají kmen -a sufka (ze sůvka); mladší generace už říká jen sipka a látku na sypký jmenuje sipkovina. Že to není slovo z toho nářečí, je vidět z toho, že y se nezměnilo v e (srv. seruvé < syrový); ostatně také i by se bylo změnilo v e, srv. serka < sirka, gdese < kdesi.“ — Zarachati (XXX, 60). Pan ing. Dobroslav Nič píše: „Ve Slaném jsem slyšel výraz zarachati něco = začantročiti, zastrčiti něco, v Novém Strašecí na Slánsku narachati se = nastrojiti se, naparáditi se. Obě ta slovesa jsou silně citová, vyjadřují nelibost nebo i hněv mluvící osoby.“ — K tomu dodávám toto: Slovo narachaná „nastrojená“ je doloženo též od Kubína v Listech fil. 29, 250, — ale jinak rozšíření slovesa narachati zatím neznáme; nemůžeme ani říci, jakého je původu. Jinak mohu k významové skupině slovesa zachrouti něco (= založiti, ztratiti) připojiti nyní ještě mor. zaštrachati „zandati tak, že to nelze najíti“ (Kott V, 292); je to od slovesa štrachati, které znali Dobrovský a Jungmann ve významu „buráceti, chrastiti“ (srv. zachrastiti NŘ. XXX, 60). — Pan ing. N. píše dále: „Ve stejném kraji se říká zedníkům posměšně až hanlivě rochňata. Na první pohled se zdá, že je to přirovnání s prasetem, ale domnívám se, že je to spíše odvozeno od sv. Rocha, patrona zedníků.“ Zdá se mi, že tato domněnka je správná.

Naše řeč 1, ročník 31/1947

Předchozí Z našich časopisů

Následující Neznalost českého jazyka v státních úřadech