Popelištná

[Hovorna]

(J. D.) Mají-li starší zápisy tvary Popeliczna (1379), Popelyczna (1390) a mladší (od r. 1454) Popelisstna, lze míti za to, že tvar původní zněl Popeličná a že se teprve časem, nějakou změnou pojetí nebo jiným rušivým vlivem změnil v tvar Popelištná. Popeličná je pak asi jméno utvořené týmž způsobem jako Včelná, Rybná, Svinná (místy neutra Komárné, Rybné atd.) od stč. popelicě, mandrix, mus ponticus n. marmotus. Když se jméno popelice z jazyka začalo vytráceti, přiklonilo se asi místní jméno Popeličná lidovou etymologií k slovu popeliště a změnilo se v Popelištná. — Strměchy je jméno složené tak jako trpi-měchy a p.; jeho první člen je asi z kmene st’r-, který je v slovese stru, stříti. Průvodně i vedle slabikotvorného r se vyskytuje v té době velmi často; zápis Strzyemech (1379) = Střěměchy dá se vyložiti vědomím spojitosti tvaru str- se slovesem střieti. Proč říkali obyvatelům této dědiny Strměši, je těžko hádati; většinu jmen tohoto typu dovedeme sice gramaticky analysovati, ale jejich význam zůstává nejasný. — Skehrov (psáno Sskehrow 1386) vedle Skuhrov bylo by možno vykládati tím způsobem, že jsou to vlastnická jména utvořená od osobního jména (přezdívky), které má základ v slovese skuhrali. Skuhrati je patrně sloveso původu onomatopoetického a v takových je materiál hláskový (zvl. samohlásky) velmi proměnlivý. Tak vedle slovesa skuhrati je stč. skebrati s týmž významem (hlas v Rama slyšán jest pláče i skebránie mnohého = ululatus Ev. Zimn. Mat. 2, 18), škebrati (u Jgm.; častou změnou sk — šk) a častěji škemrati n. škamrati (něčeho skuhráním se doprošovati). Bylo-li tedy vedle skuhrati také skehrati (buď jako zvuková varianta anebo jako obměna způsobená slovesy škebrati a p.), lze snadno pochopiti, že se vedle tvaru Skuhrov vyskytuje také Skehrov (možná i Škehrov).

Naše řeč 9, ročník 9/1925

Předchozí Pěší pluk 21.

Následující Předlice