Blížiti se k čemu

[Hovorna]

(8, 225 n.) »V 8. č. vykládá prof. Zubatý o vazbách slovesa blížiti se a vytýká mi, že v 1. vyd. Slovníku mám vazbu blížiti se komu, čemu. Mám tam dva doklady této vazby: Dagmaře se blíží (Čech) a Hálek se blížil myšlenkovému ruchu (Vlček), ale až na druhém místě. Jestli snad byl někdo těmito dvěma doklady sveden, aby vůbec zamítal obyčejnou vazbu předložkovou, lituji toho velice, že jsem k tomu dal podnět, ale není to přece jen má vina. Kdo myslí, nemůže se tím dát svésti k zamítání obyčejné vazby. Příklad první je přece zřejmá licence básnická a druhý příklad je možný jen ve smyslu přeneseném. Neradím tedy, aby se mluvilo jinak než dosud. Ale Kott již dávno schválil vazbu bez předložky a uvádí v Doplňcích ještě tento příklad z nové doby: Klidně blížily se lodě přístavu. — V 2. vydání jsem z opatrnosti doklad z Čecha již vynechal — Mezitím. V témž čísle se mi také vytýká, že sice dovoluji mezitím, ale zamítám mezi dnem, mezi řečí. To jsem činil v 1. vyd. podle Brusu, v 2. vyd. však je to již opraveno.« J. Mašín. — Oba výklady byly napsány dávno, než 2. vyd. Mašínova Slovníku začalo vycházeti, a jen nedopatřením byly vytištěny beze změny.

Naše řeč 3, ročník 9/1925

Předchozí J. Mašín, Red.: Až na

Následující Brněnský