Nedomrlý

[Hovorna]

(F. H.) je týž tvar jako »umrlý«, totiž starší tvar příčestí min. činného od slovesa nedomříti; tvary podobné jsou nevrlý (od slovesa nevříti, v tvaru dokonavém zanevříti) a otrlý (od slovesa otříti se). Nedomrlý je tedy ten, kdo umírá, ale ještě nedomřel; kdo není k životu ani k smrti; kdo je chatrný, churavý, slabý atd.; vulgární synonymum podobného tvaru je nedochcíplý. — O tom, kdy se píše a nepíše čárka (krásná, ale drahá ozdoba; mrzlo, až praštělo atd.), je v Pravidlech čes. pravopisu poučení velmi obšírné. Pravidla jsou Vám jako odbornému učiteli zajisté po ruce, a bylo by tedy zbytečné, abychom zásady interpunkce zde vykládali. Dodati k Pravidlům nemáme nic, leda to, že čárka může býti i mimo případy tam uvedené, když toho žádá zřetelnost. Dělati po atd. dvě tečky, i když stojí tato zkratka na konci věty, bylo by snad přece trochu zbytečné. — Zřítiti (se) píšeme s předl. z proto, že je to tvar dokonavý k slovesu řítiti; směr dolů nevyjadřuje zde předpona, nýbrž sloveso samo. Zřítiti se nevzniklo z výrazu »spadnouti na řit«; starší tvar tohoto slovesa je řútiti (slov. rúcať) a význam původní byl »házeti«. — Hedvábí by bylo těžko vykládati z výrazu »hled vábí«. Je to slovo přejaté; základem jeho je starší německé slovo Gottawebi, Gottwebe, látka na posvátná roucha. — Že mnozí spisovatelé nezachovávají rozdílu mezi jej a ho, je nám ovšem dobře známo. Ale zrušiti ten rozdíl nemůžeme, neboť nemáme k tomu práva; musíme vyčkati, až se zruší sám, a pak to jen prohlásiti. — O tom, že není třeba dělati rozdíl mezi ho a jej ve větách »chytili ho« (ptáka — živého) a »snědli jej« (ptáka — neživého), jsme psali v NŘ. už 3, 63. — Jméno František je z lat. Franciscus (jako něm. Franz a franc. François) a Franciscus znamená ovšem Franka, člověka z Frank. Ale z toho ovšem neplyne, že by se naši Františkové měli anebo směli podpisovati jménem Frank. Proto se z nich ještě Wedekindové nestanou. — Etymologii slůvka »puším«, jímž se volá na prasátka při krmení, neznáme; taková slůvka zpravidla žádné etymologie nemají. Někde říkají »pošem, malý«; snad je to tedy nějaká lichotivá obměna m. »pocem« (= pojď sem). — Podmět bývá ovšem v 1. pádě. Ale ve větě »přátelé, pojďte« není podmětem 5. pád »přátelé«, nýbrž podmět slovesa »pojďte« je zájmenný (vy), a ten se ovšem zde zvlášť nevyjadřuje, protože je z tvaru slovesa dobře patrný. Vokativy nejsou součástí věty, nýbrž samostatné výrazy, jejichž platnost se blíží větě. — Abyste ve škole dovoloval psáti buď odpočinul (si) anebo odpočal (si) proto, že se říká »začal, počal« atd., bychom nedoporučovali. Jdeť o slovesa naprosto různá: počnu, počíti (1. třída) a odpočinu, odpočinouti (2. třída). — Obyvatelé Frenštátu jsou Frenštáťané (v starším jazyce by tu byla bývala změna t — c), jako obyvatelé Mýta jsou Mýťané, obyvatelé Lhot — Lhoťané atd.; leckde se ovšem užívá přípony -ský (m. an).

Naše řeč 1, ročník 9/1925

Předchozí Nápast

Následující Organatický