Časopis Naše řeč

Genitiv mužského příjmení „Maria“

Jan Kubišta

[Drobnosti]

(Odpověď na článek Jos. Brambory.) Ukázal jsem na dokladech v Naší řeči (XXI, 283), že mužské příjmení „Maria“, skloňující se podle vzoru „starosta“, má v 2. pádě místo očekávaného tvaru „Marii“ (srov. Píša-Píši) zpravidla tvar „Marie“. Zároveň jsem poznamenal, že tento tvar nutno považovati za náležitý. Prof. Brambora míní, že taková norma je předčasná („Ke skloňování mužských příjmení typu Píša a Maria“, NŘ. XXII, 198 až 200). Přiznává se sice, že k svému překvapení našel u spisovatelů vskutku jen genitiv „Marie“, to však že není ještě důvod pro normování tohoto tvaru. Pokládá jej za stejnou odchylku, jakou je na př. skloňování Vašica-Vašice. Než se přikročí k normování genitivu „Marie“, radí přihlédnouti ke všem podobným případům a teprve pak rozhodnouti podle dokladů, »zda je obecná tendence v jazyce zaměniti genitivní -i koncovkou -e, nebo zda je to opravdu omezeno na jméno Maria«.

Mám za to, že otázku, kterou zde namítá prof. B., náš spisovný usus již dávno rozhodl. Především není v něm tendence, která by porušovala mluvnické pravidlo, že mužská jména druhu Váša, Baťa, Váňa (stejně tak jako ženská jména domácká Mářa, Káča) mají v 2. pádě Váši, Bati (Máři) atd. Užije-li některý jednotlivec tvaru „u Batě“, „u pana Píše“ („od Máře“), cítíme hned, že to není tvar spisovný, nýbrž jen ojedinělá, nářeční odchylka.

Na druhé straně však stejně jednotný je spisovný usus, užívati u mužských příjmení druhu Maria, Horia, Crania (a podobných jmen s cizí nominativní koncovkou -ia) genitivu Marie, Horie, Cranie atd. K dokladům uvedeným v NŘ. XXI (283) připojuji ještě tyto: jazyková libovůle Jaroslava Marie (Jos. Zubatý, NŘ. IX, 1925, 216); vzpoura Horie a Glosky (Arnošt Kraus, Čes. lid III, 1894, 416); Dějiny slavistiky v Italii od prof. Artura Cronie (zsl. [= Arne Novák], Lid. nov. 41 [1933], č. 52 — cituji z článku Jos. Brambory). Je zřejmé, že tu nejde o odchylku, nýbrž o normální tvaroslovný zjev. Genitiv -ie nás nijak nepřekvapuje, zato však jistě překvapuje genitiv -ii (-iy), s nímž se nesetkáváme nikde ani u ženských jmen. Tak Livia, Slavia a pod. mají jen gen. -ie, — tato jména se ovšem řídí i v celém ostatním skloňování vzorem „duše“. Ale na př. i ženské jméno Mária, které Jirásek skloňuje (ve 4. p.) Máriu, (5.) Mário, (7.) Máriou, má v gen. jen -ie (Řekl Talafús stanuv u Márie, Sebr. sp. XXXII, 1911, 475). Ke jménu Lia je doložen gen. Lie, ak. Liu z bible Bratrské i ze Štítného (Geb. Hist. ml. III, 1, 567). Muž. jm. Archias skloňuje Geb.-Ertl I, 219: gen. -ie, ak. -iu. Mimochodem upozorňuji na zajímavý zjev ve skloňování jmen Tiberius, Kuriacius a pod.; zde ke gen. sing. -ia bychom čekali ak. pl. -iy (-ii) — nastupuje tu však automaticky -ie (pro bratry Kuriacie).

Z těchto ze všech důvodů považuji 2. pád „Marie“ za jedině správný, a psaní „(prosa, jméno) Jaroslava Marii“ za něco zcela nečeského.

Naše řeč 8, ročník 22/1938

Předchozí kvh.: Z našich časopisů

Následující Josef Baťa: Lidová rčení z Benešovska