Nedílný, nedělitelný

[Hovorna]

Čtli jsme kdesi, že by ke každému opravdu uměleckému filmu měla býti skládána »vlastní hudba, tvořící s filmem nedělitelný celek«. Proč ne nedílný, jak jsme dosud říkali? Inu protože jsme si navykli, že za každé něm. -bar musíme míti -telný; a němčina je přece počátek a konec naší jazykové moudrosti. Proto říkáme místo starého a poctivého českého slova makavý dnes již hmatatelný = greifbar, proto teď místo nedílný budeme říkati nedělitelný = unteilbar, untrennbar. Naši předkové sice říkali nedílný (nedělitelný známe z ojedinělého dokladu po prvé z Rešela, ze 16. st.), mluvili o nedílném božství Trojice, o nedílné malosti (= o bodu), o nedílných bratřích (kteří se ještě nepodělili o dědictví) a pod., na rozdíl od slova nedílný ustálilo se nám slovo dělitelný, nedělitelný jako slovo naukové v počtářství a není na škodu, má-li jazyk pro rozličné úkoly rozličná slova: ale jakáž pomoc, němčina je němčina a -bar je -telný.

Naše řeč 4, ročník 4/1920

Předchozí Hercegovinský tabák

Následující Nežit