Zapovídati

[Hovorna]

(J. B.). Ve větě »zapovídá se, aby kdo, nejsa k tomu úředním povoláním oprávněn, v době vyučování do tříd nevstupoval, aneb dítek ze školy nevyvolávál« jest zápor správně položen (o jiných stránkách této úředně a nečesky šroubované věty se nezmiňujeme, nebyvše o to tázáni). Zápor po slovesech bránění, zapovídání, obavy, na pohled nelogický, jest v češtině od pradávna (vyskytuje se i v jiných jazycích) a vymycovati jej z takových vět z důvodů logických bylo by páchati hřích na duchu jazyka. Chelčický v Postille (239a) píše: »Pán Ježíš zbraňuje, aby ti, kteří sú pozváni, prvních míst nezvolovali« (t. j. brání jim vybírati si první místa), Bratří (Isa. 5, 6): »oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni (vinici) deště« (t. j. zapovím jim vydávati) a j. Výklad tohoto jaksi nadbytečně kladeného záporu podává Gebauer-Ertl § 844.

Naše řeč 8, ročník 4/1920

Předchozí Vaňous

Následující Josef Zubatý: František Bílý mrtev