Posléze

[Hovorna]

(N. Ř. IV, 59 atd.). »Na Blanensku a Boskovsku se užívá slova poslíž ve významu »naposled, na konec«. Vypravuje se na př. o nějaké událostí. Někdo z přítomných nebo sám vypravovatel připomíná, že je to divná věc, a dodá: »A poslíž, kdupak ví, je-li tu pravda« (vyslovují tam u za o). Při vypočítávání (»napřed, putum« atd.) se poslíž nevyskýtá« (Fr. Trávníček). — Posléze, poslíž znamená »později, potom«, a protože »potom« je i to, co je na konec, pochopíme snadně, že se místo »konečně« někdy může říci i »potom« nebo i »poslíž«, a že se snad někde tento způsob stal i obyčejným. Říkáme »a konečně, kdo pak ví, je-li to pravda«, ale i my můžeme říci »a potom, kdo pak ví, je-li to pravda«, z čehož ovšem neplyne rovnice »potom = konečně«.

Naše řeč 10, ročník 4/1920

Předchozí Paní poslanec

Následující Prostřed