Také, taky

[Hovorna]

(J. G.) Není pochyby, že tvar také je původní; je to střední rod příd. jm. taký, jenž zde má vlastně význam, jenž v staré době býval vystihován spíše tvarem takéž, t. j. »stejně, právě tak« (takýž, takovýž znamenalo »stejný, právě takový«). Podobná slova byla ten — týž, to — též (vl. »totéž«), tam — taméž »právě tam, na témže místě«, tudy — tudiež »touže cestou, týmž způsobem, z téže příčiny« (tudíž). Tvar bez ž (že) se někdy objevuje i jinde; tak v slově týden, sloven. týždeň (vl. týž den), téměř vedle téžměř, tétéž, později týtýž, tytýž, vl. »též též, střídavě, občas«. Tvar taky je tvar lidový, jemuž se jazyk knižní obyčejně vyhýbá (užívají ho i někteří dobří spisovatelé); vznikl bezpochyby z také jako záhy ze záhé (IV, 146), t. j. z pozdější lidové výslovnosti taký, snad i napodobením příslovcí jako brzy, tedy a j. Snad pomáhalo i spojení »tak i« (»jako na nebi tak i na zemi« v Otčenáši), jež má význam podobný a zní ovšem taky.

Naše řeč 3, ročník 5/1921

Předchozí Syn smrti

Následující Vloupati se