»Beznaboh, beznabožský«

[Hovorna]

se objevilo ve feuilletoně Nár. listů 22. srpna (jednou tam bylo i neznabožský; snad se zapomenul spisovatel, snad ho opravil bezděky sazeč, patrně muž po česku cítící). Odjakživa se u nás říkalo neznaboh; ale teď máme spoustu slov jako bezvýsledný, bezvýminečný, bezpodstatný atd. tak v lásce, že asi brzy budeme čísti i beznasytný, bezestydatý a pod. Beznaboh je slovo tím příšernější, že -zna- je přece část slovesného původu (neznaboh nezná Boha); na konec budeme říkati snad i »bezplač« místo neplač? Snad slovo beznaboh žije v Podkrkonoší (užívá ho Rais, na př. ve Spisech 12, 156); slova krajového, nesprávně utvořeného, může se užíti ke krajovému zbarvení mluvy, ale nemělo by se uváděti místo slova správného do písemnictví vůbec.

Naše řeč 4, ročník 5/1921

Předchozí Národní demokracie

Následující Čehona