Poříč

[Hovorna]

(J. Š.) Poříč, jako mnoho jiných podobných jmen místních i obecních, Mezříč, Přelouč, Podhoř, Proseč, Konecchlum, náruč, zášť, záduš, podruž a p., jsou mladší druhotvary původních jmen podle vzoru znamení, Poříčí (Pořiečie), Přeloučí (Přelúčie), Podhoří, Konecchlumí, náručí, záští atd. Podnět ke vzniku těchto novotvarů vyšel snad od lokálů těchto jmen, v Poříčí, v Přeloučí, jejichž nedosti markantní kvantita v koncovce (zvláště po předcházející slabice dlouhé) dávala podnět k tomu, aby se tvary ty pokládaly za lokály stejné s lokály jmen jako Třebíč (v Třebíči), Chotěboř (v Chotěboři) a aby se k nim přitvořovaly i příslušné nominativy Poříč, Podhoř a p. Novotvary tohoto způsobu jsou namnoze velmi staré, na př. Meziřieč (1317), Meziles (1401), některé vytlačily tvary původní úplně, jako Přelouč, některé žijí snad v usu vedle tvarů původních. Obnovovati uměle tvary původní tam, kde se jich usus již načisto vzdal, jako na př. u pražské Poříče, pokládáme za věc nesprávnou a marnou. Říká-li tedy lid domácí Malá a Velká Poříč, není třeba mu vnucovati tvary Malé a Velké Poříčí, třeba to jsou tvary starší a se stanoviště mluvnické theorie správnější.

Naše řeč 5, ročník 5/1921

Předchozí Plzák

Následující Pošeptmo, pošepmo, pošetmo