[Přídělce] — přídělník; [nasídlenec] — osadilec

V. Š.

[Drobnosti]

Rozdělování a osidlování (tak, prosím, s krátkým i) zabrané zemědělské půdy si též vyžaduje některých nových názvů. Dekret presidenta republiky mluví o přídělcích, t. j. těch, jimž byla přidělena zemědělská půda a majetek (kdekoli, i uvnitř země) do užívání, držby nebo do vlastnictví. Hledá se však ještě jméno pro občany, kteří přicházejí do pohraničního území, aby se tam ujali zabraného majetku. Bylo užito názvu nasídlenec. Tak vykládá brněnské Slovo národa (14. VIII. 1945) a ptá se, jaký je názor jazykozpytců.

Myslíme tedy nejprve, že slovo přídělce není šťastné. Jména na -ce tvořená ze základních kmenů slovesných nebo i od dějových substantiv mají význam aktivní, t. j. označují toho, kdo něco dělá: rádce radí, soudce soudí, škůdce škodí, dozorce vykonává dozor, t. j. dozírá, odpůrce klade odpor, t. j. odporuje, plátce platí, příkazce přikázal, nájemce najímá atd. Podle toho znamená „přídělce“ toho, kdo přiděluje, nikoli toho, komu se přiděluje. Chceme-li zůstati u základu „příděl“ (a myslíme, že to je nutné, neboť se všude mluví o přídělech a o uchazečích o příděl), můžeme užíti jenom slova přídělník. Vztahy substantiv na -ník k základům jsou hodně pestré a najdeme pro naše slovo „přídělník“ (= ten, kdo dostal, kdo má příděl) obdobu v slovech příkazník (= kdo dostal příkaz, byl přikázán), plnomocník (= kdo dostal plnou moc), deputátník (= kdo dostává deputát), podílník (= kdo má podíl) atp.

Slovo nasídlenec se nehodí pro svůj základ. Vždyť přece jde o osidlování, nikoli o nasidlování. Proto by bylo lepší slovo osídlenec. A tak také skutečně v poslední době zpravidla čteme. Nemůžeme říci, že by to bylo slovo špatné, ale jistou závadu přece má. Je tomu právě naopak než u slova „přídělce“. Tam nám vadilo, že se pro pojem passivní užívá slova s významem aktivním. Zde máme naopak slovo významu passivního. Příklady „poraženec, propuštěnec, chráněnec, nalezenec, poškozenec, opatrovanec“ atd. osvětlují passivní význam slov na -enec dostatečně. A proto se nám zdá, že by „osídlenec“ bylo dobré jméno pro ty, kdo byli někde osídleni nedobrovolně, že však není dosti důstojné pro lidi, kteří — aspoň většinou — z vlastní vůle a rádi odcházejí do pohraničí. Tu bychom pro tvoření měli raději vyjíti z příčestí činného než z příčestí trpného. Ale osídlilec, tvořené podle vzoru povstal - povstalec, přestěhoval se - přestěhovalec, bychom doporučiti nemohli, protože není libozvučné (osídlilci). Musíme si tedy najíti jiný, vhodnější základ. Tím je sloveso osaditi, sice trošku zastaralé, ale pěkné a dobré. Můžeme ho užíti aktivně: „Na Čejči manžel Marie Terezie osadil svoje krajany z Francouzska“ (Herben), nebo zvratně: „Všecka země bude před vámi; osaďte se a obchod veďte v ní a vládněte v ní“ (Kralická bible). Od tohoto slovesa se utvoří slovo osadilec. A to bychom doporučovali jako jméno pro ty, kdož se při osidlování osadili na části uvolněné půdy v našem pohraničí.

Naše řeč 7-8, ročník 29/1945

Předchozí V. M.: Máčka

Následující Předplatné na rok 1945 činí Kčs 35 —