Použíti

[Drobnosti]

(J. S.) není sloveso staré; podle dokladů Jungmannových se začíná objevovati teprve v minulém století ve spisech právnických. V starší době se vystačilo se slovem užíti, užívati. Předponou po- se význam slovesa základního podstatně nemění ani po stránce vidové, ani po stránce obsahové; není nemožná domněnka, že na vznik této nové složeniny, jejíž základ, sloveso užíti, užívati, cítí se dnes jako sloveso prosté, mělo vliv německé složené sloveso benützen; je to také tím možnější, víme-li, v jaké řeči sloveso používati vzniklo. Význam, který mu Jungmann připisuje, t. j. ‚trochu užívati‘, je zjevně konstruovaný podle předpony po-, která tento význam mívá: ale z dokladu, jejž Jungmann uvádí, tento význam nevyplývá. Podle dnešní praxe se zdá spíše, že se význam slovesa používati otřel v poměru k slovesu užívati jen ve význam pouhého ‚vzíti (zvoliti, obrátiti) něco k nějakému účelu‘, na př. použíti vlaku (= prendre le train), použíti nože jako páky, k vypáčení (srv. NŘ. 2, 245), použíti příležitosti = chopiti se jí. Sloveso užíti, užívati mívá však vedle tohoto významu ještě svůj význam náležitý, původní ‚míti užitek, požitek z něčeho‘; na př. říkáme: »užil (= použil) prázdnin k zotavení«, ale »hleď těch prázdnin užít« (ne použít).

Naše řeč 1, ročník 12/1928

Předchozí Podpořiti

Následující Přípustka