Dostaviti se

[Články]

Dostaviti se je tvarem složenina slovesa staviti se. Staviti je účinný tvar (faktitivum) k slovesu státi a znamená tedy v nejširším smyslu ‚učiniti, aby něco stálo‘, v tvaru zvratném tedy ‚učiniti, abych já (původce té činnosti) stál‘. Z těchto významů základních, teoreticky předpokládaných, vyvíjejí se pak významy zúžené a skutečné, o nichž bylo vykládáno v NŘ. 10, 36 n. Podle těchto výkladů užívalo se v jazyce starším zvratného staviti se nejčastěji v tom smyslu, v jakém stavíme proti sobě představy státi a pohybovati se (nějakým směrem), jíti, běžeti a p., a znamenalo tedy zpravidla ‚přestati se pohybovati‘, ať šlo o přerušení pohybu jen nahodilé (= zastaviti se), či úmyslné (= dojíti, doraziti). Toto staviti se bylo sloveso dokonavé a jeho nedokonavý tvar zněl stavěti se. Podle jiných významů nezvratného slovesa staviti (staviti nádobu kam) bychom očekávali, že i zvratné staviti se mohlo vedle přerušení pohybu označovati také představu ‚učiniti, abych já (původce té činnosti) prostě na nějakém místě stál‘. Ale jako u nezvratného staviti, tak i u zvratného staviti se ovládla v tomto významu už v starém jazyce slovesa složená, zejména postaviti se a dostaviti se, která zároveň tím přejala funkci dokonavého tvaru k slovesu stavěti se ve významu ‚činiti, abych někde stál‘. To je i způsob novočeský; k nedokonavým výrazům postaviti se do řady, dostaviti se k odvodu je nedokonavý tvar stavěti se do řady, stavěti se k odvodu. Vedle nedokonavého stavěti se vyvinula se k oběma těmto zvratným složeninám ještě imperfektiva podle VI. třídy, t. j. jednak postavovati se (na př. v Baw. 51), jehož dnes neužíváme, jednak dostavovati se.

Ze dvou složenin slovesa staviti se bylo a je sloveso postaviti se významu obecného (postavím se = učiním, abych stál), kdežto sloveso dostaviti se, o něž nám právě jde, nabylo — jak se zdá hned s utvořením — významu zvláštního jako termín právnický.

Protože podle starého zřízení soudního byl žalobce i žalovaný přítomen soudnímu řízení stoje, označovala se jejich přítomnost před soudem výrazem státi ku právu (k soudu) anebo se zřetelem k jednotlivým fázím soudního řízení státi k půhonu n. k (vy)svědčení půhonu (t. j. ke čtení žaloby z desk), státi k rokům (t. j. k termínům, kdy žaloba byla čtena), státi k přísaze a p. Zbytek tohoto rčení je zachován podnes v podst. jméně stání (míti stání, jíti k stání). Státi ku právu bylo povinné a bylo zajištěno v stč. soudnictví právem stanným, t. j. odsouzením in contumaciam. Protože povinnost státi ku právu platila pro všechny fáze soudního řízení, byl vedle termínu státi ku právu také výraz dostáti ku právu, znamenající splniti tuto povinnost až do konce. Vedle těchto výrazů, při nichž se klade prostě důraz na to, že žalovaný i žalobce má býti při soudu přítomen, vyvíjejí se přirozeně i výrazy na vyjádření toho, že obeslaní mají k soudu jíti, a tato představa se vyjadřuje účinnými (faktitivními) tvary slovesa státi, t. j. nedokonavým stavěti se (stavěti se ku právu Tkáč 189, stavěti se k roku 239 nebo i prostě stavěti se 215) a jeho tvary dokonavými postaviti se (na soudě, na roce, na př. Tkáč 9 a j.) anebo s významem cílovým určitěji vyjádřeným dostaviti se ku právu, k soudu a p. Ze všech těchto slovesných tvarů zde i výše uvedených dochovalo se do dnešní právní terminologie sloveso dostaviti se (k soudu) s významem ‚k soudu přijíti‘ (vor Gericht erscheinen, sich stellen), vedle něhož jako tvarů nedokonavých užívá se slovesa stavěti se (k soudu, někdy i absolutně) nebo dostavovati se.

Užívalo se pak těchto sloves v starším jazyce, jako se jich užívá dosud, především a hlavně o povinnosti býti přítomen řízení soudnímu. Je ovšem nasnadě, že se sloveso dostaviti se přenášelo i na jiné povinnosti, třeba nezáležely v stání před soudem, a že se za našich časů také výkon povinnosti volební označuje výrazem dostaviti se k volbě, že říkáme dostaviti se (stavěti se) k odvodu, dostaviti se (na př. při mobilisaci) k pluku, k praporu atd. Jinými slovy, sloveso dostaviti se nabývá tímto přirozeným rozšiřováním významu ‚přijíti někam z povinnosti‘; v tom smyslu byl také význam slovesa dostaviti se vymezen v NŘ. 3, 220 a 10, 38.

Ale je přirozené, že se v jazyce, zvl. novějším, význam slovesa dostaviti se vyvíjí dále, a lze se stanoviska řeči zajisté velmi snadno pochopiti, že povinností nemusí býti míněna vždy zrovna závaznost podle zákona, nýbrž že může jíti i o povinnost morální, společenskou atd. Člověk se tedy může dostaviti někam, kam je na př. pozván anebo kam slíbil přijít (na př. na schůzku a p.). Na př.: chtěje na slavnost v okolí našem oznámenou slušně se dostaviti, poslal sem pro holiče Jungm. v ČČM. 1832, 3, 76; (na posvícení k Vavákovům) přicházeli (napřed) první hosté, pěší a nezvaní, příbuzní hospodářovy čeládky; pak už se dostavili zvaní Jir. 20, 245. Z výrazu dostaviti se na nějakou smluvenou schůzku vzniklo ve čtyřicátých letech slovo dostaveníčko (rendez-vous), které se časem zmátlo se starším slovem zastaveníčko a nabylo tak i významu německého Ständchen. Dostaviti se může i ten, kdo má nebo by měl přijít proto, že po něm někdo jiný touží, že je očekáván a p.; na př.: vypsati otcovu radost, když viděl dceru živou (vysvobozenou princem Bajajou), a radost sester, že se snad i jim vysvoboditel dostaví! Něm. 6, 199; (paní Márinka má připravena na tržišti jídla), ale až dosaváde všecko nic platno; ani denní ani cizí strávníci se ještě nedostavují Tyl v Květech 1845, 266; risenburský myslivec vždy také na Staré bělidlo přišel, když se dostavil pan bratr z hor Něm. Bab. 40; loďky vyzdobené na řece vesměs čekaly, až večer k nim se dostaví svatební párek Hálek, Sp. (Laichter) 8, 31 atd.

Rozumí se dále samo sebou, že nelze ani proti tomu nic namítat, jestliže dobří spisovatelé přenášejí výraz dostaviti se, jehož se užívalo původně jen o lidech, i na věci neživé, neboť to je nejobyčejnější a nejrozšířenější způsob změn významových. Píše-li Čelakovský (v Č. včele 1834, 8a): »za obživnutím literatury naší na konec minulého století dostavovali se ihned také toho druhu spisové (t. j. časopisy) k chvalitebnému zápasu«, je to ještě jen pouhý básnicky obraz, personifikace, která však ukazuje cestu, jak se výraz dostaviti se stával přísudkem i při podmětech neosobních, věcných. Jako v nesčetných případech jiných, stává se i zde z metafory básnické přirozeným vývojem metafora lexikální, jejíž jazyková oprávněnost se projevuje v tom, že i metaforické užití zůstává v základní významové sféře výrazu dostaviti se jakožto výrazu označujícího (příchod něčeho, co přijíti má anebo by mělo. A tak i u spisovatelů jazyka dbalých a znalých vyskytuje se sloveso dostaviti se velmi často o takových věcech a zjevech, jejichž příchod byl očekáván nebo předpokládán anebo které musily nastati jako přirozený nebo nutný důsledek nějaké okolnosti. Na př.: den před schůzkou dostavilo se také to, čehož jsme se na Moravě nadíti mohli, starostlivost úřadů Havl., Sp. pol. 2, 458; přešly však neděle a milostné city neudělaly pokroku — ba ani se nedostavily (jak by se bylo dalo očekávati) Ner., Arab. 78; a (to) neštěstí dostavilo se z jara Herb., Do třet. 246; voda byla sice hezky teplá, ale přes to dostavily se účinky nenadálé lázně Herm., Otec Kond. 239; horečka sice pominula, rozum a pamět se však nedostavovaly Čapek, Nejzáp. Slov. 49, a tak často, jde-li na př. o příznaky choroby, jejichž příchod se dá najisto očekávat (o horečce při zánětu plic a p.). Rovněž jde-li o vyjádření přirozeného n. nutného důsledku něčeho: a proto se v takových chvílích (podvečerních) dostavuje hovornost Hálek, Sp. (L.) 3, 167; když však Pecúch umlknul a trhnuv opratěmi hnul se s místa, dostavila se stará Hrabcova chladnokrevnost Herb., Do třet. 117; (Voral se zamrzel nad tím, jak zchátral), hned však dostavila se i lítost, soucit nad sebou samým Rais, Sp. 14, 520; avšak nyní (když strach přešel) se dostavil jiný pocit nepříjemný: zachvěl jsem se zimou (kterou si před tím pro strach neuvědomil) Ner., Mal. pov. 155; blízký tvůj konec nevyhnutelně se dostaví, zarputile-li na svém hříchu setrváš, Kolár, Pekla zploz. 188; Staňková je dnes nejmoudřejší ze všech časů živobytí svého; vdáváť dceru, a tu se dostaví moudrost sama sebou Hál., Sp. 1, 414; (píseň neznámého pěvce, která Lidku úplně zabavila, dozněla a přirozeně) nyní také zvědavost (kdo to je) se dostavila Jir., Sp. 4, 82; po vojně dostaví se zase pokoj Pfleger, Sp. 3, 395 atd.

Namítati proti těmto způsobům užívání slovesa dostaviti se nelze nic, i kdyby se někomu zdálo, že tu mohl působiti leckde snad vliv jazyka cizího (na př. něm. sich [ein]stellen). O cizím vlivu a nesprávnosti měli bychom právo mluviti teprve tehdy, když bychom tyto způsoby užívání slovesa dostaviti se nemohli a nestačili vyložiti přirozeným významovým vývojem tohoto slovesa. Ale toho, jak bylo ukázáno, zde není. Ani to by nemohlo arci býti námitkou proti nč. užívání slovesa dostaviti se, že se ho v jazyce starším užívalo jen o povinném příchodu k soudu; jazykový vývoj má svá práva a nikdo nemůže žádati, abychom užívali slov dnešního jazyka jen v těch významech, jaké měla ve 14. stol. Důvod k protestu by mohl nastati teprve pak, když by se ona význačná významová složka slovesa dostaviti se, o níž byla řeč výše, začala z jakýchkoli příčin, tedy na př. i vlivem cizím, stírati a výrazu toho se začalo užívati i tam, kde nejde o to, co přijíti má, nýbrž prostě jen o to, co přijde. Na př., když by se začalo soustavně říkati (jak to někdy skutečně v novinách čítáme), že se k večeru dostavil prudký liják anebo že se do redakce dostavil občan, který přinesl prvního běláska a p., kde se vystačí zcela dobře se zásobou výrazů jiných, namnoze i přiléhavějších. Neboť to by pak bylo ochuzování jazyka o cenný významový rozdíl, který si jazyk vyvinul a ustálil mezi slovesem dostaviti se a slovesy jinými, znamenajícími prostý příchod, objevení a p.

Naše řeč 7, ročník 12/1928

Předchozí Přímének — deputát

Následující V. Flajšhans: Něco o metodě filologické