Účet — faktura, spočet

Josef Filipec

[Články]

V pracovním jazyku jde především o to, aby se skutečnosti, na základě kterých se práce uskutečňuje, vyjádřily co nejrychleji a nejpřesněji. Této lehké manipulace dosahuje jazyk ve funkci prakticky odborné užíváním odborných názvů-termínů. Pokusíme se ukázat na omezeném případě, totiž na procesu, kterým se vytvořil nový odborný název v obchodněhospodářském jazyku, jak i tyto termíny, na první pohled zcela vyhraněné a všedně samozřejmé, mají svou bohatou problematiku a jak jsou výsledkem jazykové zákonitosti. Navazujeme přitom na poznámku z 33. ročníku Naší řeči (1949, str. 117—119), kde jsme upozornili své čtenáře na nové rozlišení slov účet a faktura.

Slovo účet ve významu „forma zápisu účetních položek“ je vyhrazeno podnikovému početnictví. Slovo faktura znamená naproti tomu v obchodním jazyku prakticky hlavně „účet za zboží“, tedy obchodní listinu, kterou vyjadřuje dodavatel svůj nárok vůči odběrateli. Jestliže účty vede účetní, faktury vyhotovuje fakturista. Rozlišení zasahuje, jak vidět, nejen základní slova, ale i odvozeniny, což jsme už ukázali v prvním článku.

Výslovně upozorňujeme na to, že slovem faktura nenahrazujeme slovo účet, jak se domnívali někteří posluchači Jazykového koutku a dopisovatelé Československého rozhlasu, nýbrž jen jeden z významů slova účet.

Dosavadní příručky toto rozlišení samozřejmě ještě neznají; tak PS definuje fakturu neúplně jako účet, ale z věty, která tento význam dokládá, vyplývá už zřejmě dnešní význam „účet za zboží“. Podobně je tomu i ve slovníku Vášově-Trávníčkově. Naproti tomu je v Pechově Slovníku cizích slov faktura zčeštěna jenom synonymem účet. Je zajímavé, že Nový slovník cizích slov v moderní češtině od Otakara Šetky z r. 1935 uvádí s dnešního hlediska správně fakturu jako účet za zboží. V nejnovějších pomůckách, na př. v Podnikovém účetnictví Josefa Fialy (Praha 1950, Tiskové podniky) je už ovšem rozlišení obou pojmů provedeno. Proto jsme na uvedeném místě upozornili na novotu, která překvapila, anebo i pobouřila hlavně mnoho přátel Jazykového koutku i pracovníků z praxe. Pozastavovali se zvláště nad tím, že se místo domácího výrazu účet zavedlo slovo cizí. Uvedli jsme, že toto slovo není žádnou rušivou novotou, ale přesto jsme vybídli už v květnu 1949 posluchače Jazykového koutku, aby se pokusili nalézt vhodné slovo české téhož významu. Hlavní podmínka přitom byla ta, aby slovo připouštělo tolik a tak vhodných odvozenin jako výraz faktura. Podobná akce probíhala, jak jsme dodatečně zjistili, od podzimu téhož roku v Průmyslovém věstníku.[1]

Důvodem pro hledání nového slova byla totiž také ta okolnost, že slovo faktura se nehodí podle mínění odborníků tam, kde podkladem účtu nejsou hmotné statky, nýbrž služby, tedy na př. u účtu lékaře, advokáta a p.

Výsledkem této akce byla celá řada návrhů, s kterými své čtenáře stručně seznámíme. Zároveň posoudíme způsob tvoření těchto nových slov a z toho vyplynou i obecnější poznatky pro hledání výrazů pro nové pojmy a náhrad za cizí slova vůbec. Navrhovaných náhrad bylo celkem, pokud víme, čtrnáct. Rozdělíme si je do čtyř skupin, podle toho, zda nevyhovují či více nebo méně vyhovují danému účelu. Do první skupiny řadíme jednak slova nárok, návrh a požadavek, jednak slova výčet a účtenka.

Slova návrh, nárok a požadavek nevyhovují. Mají totiž už přesně vyhraněné významy, a to abstraktní, takže je na místě soud, že by se u nich nový, konkretní a vzdálený význam nevžil. Podle terminologických zásad volíme totiž za odborné názvy pokud možno slova, která nejsou dosud zatížena ustálenými významy. Proto sahá odborný jazyk tak často k slovům cizím nebo novým, neboť této podmínce vyhovují.

Do první skupiny jsme zařadili dále ještě navržená slova výčet a účtenka. Také tyto výrazy jsou už významově určeny. Slovo výčet je povahy abstraktní, podobně jako slova, která jsme uvedli dříve, slovo účtenka je naproti tomu konkretní, neboť znamená podle PS „obchodní lístek s vyúčtováním drobných nákupů nebo útraty v restauracích“. Obě slova jsou nadto ještě odvozena od téhož základu jako slovo účet; účtenka přímo, slovo výčet s hlediska dnešního jazyka už zastřeněji. Novým označením typu účtenka se odborníci nejraději vyhýbají a dávají přednost slovům odvozeným z jiných základů.

Ve druhé skupině jde o slova platka, platera, přehledka a zhodnocenka. Slovo platka je zřejmě utvořeno od slovesa IV. tř. platiti a můžeme je po této stránce srovnat s odvozeninami typu splátka od splatiti, zkratka od zkrátiti a p. Tato slova znamenají výsledek nějaké činnosti; o to však v našem případě nejde. Nejde také o další význam, který přichází v úvahu u slov tvořených příponou -ka v našem případě, totiž o vyjádření činnosti nebo děje, jako je tomu u slov půjčka od půjčiti, přihláška od přihlásiti atd. U pojmu označovaného dosud slovem faktura jde o docela jiný významový obsah. Slovo platka tedy nelze přijmout, protože má neobvyklé tvoření a vybavuje úzký význam. Podobně zamítáme slovo platera, které je tvořeno zcela neobvyklým způsobem a zní podivínsky.

Přípona -ka je u odvozených nových slov vůbec v oblibě; vyskytuje se v šesti návrzích ze čtrnácti. Nalézáme ji také u výrazu přehledka, který je tvořen k podstatnému jménu mužského rodu přehled a znamenal by to, co podává přehled o něčem. Tvoření tohoto slova se sice stýká s tvořením obdobných slov jako průvodka, návratka, ale budí docela jiné představy než slovo faktura, je obsahově chudší.

Na slovo zhodnocenka se vztahuje výklad, který podáme o výraze hodnotenka, který pokládáme za šťastnější a řadíme spolu s účetkou do třetí skupiny návrhů.

Podstatné jméno hodnotenka značí něco hodnotného a je tvořeno jako jiná podobná slova podle Trávníčka (Mluvnice spisovné češtiny I, 281) příponou -ka k přídavnému jménu hodnotný, a to se vsunutým e mezi t a n. Podobně vznikla slova jízdenka, chlebenka, místenka a j., která však dnes většinou cítíme jako odvozeniny z podstatných jmen příponou -enka (jízdenka k jízda, místenka k místo, a tedy také hodnotenka k hodnota). Návrh je sám o sobě zajímavý a vzhledem k právě uvedeným slovům, která také označují doklady k něčemu, pozoruhodný, protože zapadá do jejich řady. Slovo je však poněkud dlouhé a nepřipouští tvoření vhodných odvozenin.

Na první pohled se zdál velmi uspokojující návrh slova účetka. Vyhovuje tím, že se od něho dají tvořit vhodné odvozeniny, jako účetkář, účetkový, účetkovati, ale patří, pokud jde o tvoření, jen zdánlivě mezi slova typu průvodka a návratka, která, jak jsme viděli, jsou spíš ve vztahu k zamítnutému novotvaru přehledka. Slovo účetka je totiž příliš blízkou odvozeninou jména účet, takže by spíše vybavovalo představu nějakého druhu účtu, a nehodí se tedy pro zcela samostatný význam výrazu faktura. U slov průvodka a návratka však tuto těsnou souvislost se základními maskuliny (průvod, návrat) nepociťujeme, neboť ta stojí svým významem zcela stranou.

Nyní si všimneme jazykových novot čtvrté skupiny, t. j. slov odpočet a sčet.

Proti slovu odpočet, které je sice tvořeno také od téhož základu jako účet (a to platí i o slovech výčet, účtenka, účetka, sčet a spočet), jsou hlavně dvě námitky. Především vzbuzuje svou předponou představu odluky nebo odčítání, která je skryta též v jeho dosavadním významu, totiž (podle PS) „odpočítání, odečtení, srážka“. Vedle této významové vyhraněnosti rozhodlo o zamítnutí slova i to, že se vyskytl nový návrh, slovo spočet, který byl obecně uvítán jako nejvhodnější a který si ponecháváme na konec. Možná, že se toto slovo vynořilo jako kombinace slova odpočet a sčet, které se také octlo mezi návrhy za vlivu ruského sčot (účet).

Slovo spočet vzbuzuje na rozdíl od výrazu odpočet představu sčítání, což je úkon, který je u faktury opravdu nutný. Dále má tu velkou výhodu, že je to slovo nové, nezatížené dosud významy. Dále, přesto, že má týž základ jako účet, není od tohoto slova přímo odvozeno jako třeba účetka. Proto je lze odlišit od slova účet, vyhrazeného pro podnikové početnictví. Další výhoda je v tom, že se od něho dají tvořit potřebné odvozeniny, jako spočtový, spočetní, spočtovati a p. Z těchto důvodů doporučil slovo spočet po poradě se svým odborným spolupracovníkem Jazykový koutek a samostatně také Průmyslový věstník jako vhodnou českou náhradu výrazu faktura. Přesto zůstal tento návrh zatím jen theoretickým, neboť v úřední praxi se dosud užívá názvu faktura a jeho odvozenin (v. na př. novelisaci směrnic pro fakturování, otištěnou v PV, č. 49, str. 1017). Na tuto skutečnost výslovně upozorňujeme.

Čtenáři však snad sdílejí naše přesvědčení, že spolupráce a diskuse tří činitelů, totiž odborníků z jistého pracovního odvětví, jazykozpytců a uživatelů jazyka, kteří se spojili v úsilí o vytvoření nového vhodného slova, vede nakonec k zajímavým a kladným výsledkům. Aby se ovšem těchto výsledků dosáhlo, k tomu je třeba, aby se z iniciativy odborníků příslušného pracovního odvětví vůbec takováto diskuse uskutečnila a aby k ní došlo včas. — A nakonec jednu poznámku. Stálá potřeba nových slov a pojmenování v dnešním jazyce a časté diskuse o nových výrazech velmi přesvědčivě ukazují, jak je důležité, aby se žákům vyšších škol (a tedy budoucím pracovníkům v technice i administrativě) dostalo důkladného mluvnického poučení, především též z oblasti tvoření slov a jazykového pojmenovávání vůbec.

Poznámka. Ani spočet nemůže nahraditi slovo faktura. Při faktuře nespočítávají se kusy nebo ceny, nýbrž je tam, kolik kusů jakého zboží a po čem, dále kolik, komu, kde a jak se platí, do které doby je možno nebo není vůbec možno vyměniti nežádoucí, zkrátka nákupní podmínky. Mimo to bývá tam zmínka o balení, dopravě atd. To všechno nevyjadřuje slovo spočet — spíše by se snad hodilo nákupní účet. Nevadí, že jsou slova dvě.

Fr. Ryšánek

Naše řeč 7-8, ročník 34/1950

Předchozí Václav Křístek: K mluvě ostravských horníků

Následující Nová mluvnice a nové učebnice češtiny pro střední školy