Poznámky k pravopisu cizích zeměpisných jmen II.

Josef Beneš

[Články]

(NŘ. XIX, 1935, 45n.)

Zvláštností jsou názvy osad emigrantských a kladských. Odpol. Lid. nov. 10. XI. 34, str. 2 správně píší: »Časopis byl tištěn v Nové Vsi (Nowawes) u Berlína.« Jan Lier ve feuilletonu »Česká nemoc« horlí: »Byl jste letos v lázních? Ano, v Kudóvě. Tak ujímá se pruská zkomolenina české Chudoby.« Tuto chybu vídáme podnes; Ned. list (18. XI. 34, str. 2) píše: »Perla Bormiolli (!) dlela… v říšskoněmeckých lázních Kudeve.«

Ve vzpomenutém feuilletonu (Feuilletony II, Šimáčkova Kabinetní knihovna, 1888) čteme — mimo jiné poznámky o místních jménech — zvláště výtky, že naši vzdělanci užívají místo českých místních jmen tvarů německých: »Kam jdete? Do Komotavy. Kde jste meškal? V Téčnu. Ipsissima verba lidí slušného vzdělání! Breslava, Kasava, Tropava jsou obecně užívané překlady německých překladů českých jmen topických. — A jest mnoho lidí v Čechách, kteří vědí o Hohenbrucku i o „Biskupské Týnici“ a nic již o Třebechovicích a Horšově Týně.[1] Z Měcholup udělal si panský správce „Michelob“ a tato nestvůra převádí se do češtiny! Pan správce tak poručil, pan správce dělá češtinu. Jděte na Poříč a podívejte se na krám, kde podle českého nápisu prodávají „michelobské“ mléko.« V dnešní době vidíme zde veliký pokrok; srovnejte na př. usus pečlivě psaných Ottových Čech (Šumava) a Klostermannových románů s usem dnešním! A přes to najdete v Čsl. vlastivědě (VII, str. 343), ře R. v. Kralik se narodil v šumavském Elenorenhainu (spr. v Lenoře). Tu je zajímavo podotknouti, že český název byl přejat z lidové němčiny. Josef Messner v povídce »Auch eine Waldgeschichte« (Waldgeschichten, Kobrovo Album, 1857) píše název této osady spisovně Leonorenhain (str. 209), ale při napodobení nářečí v dialogu píše Lenora (str. 234, 240). Ve več. Č. slova (7. IX. 34, str. 8) byla zpráva o nálezu »v lese Blöckensteinu«. Název této hory a jezera čítáme v rozličných formách. Sedláček ve »Snůšce starých jmen« (str. 156) se domnívá, že se tato hora jmenovala Plechý. V turistických a p. tiskovinách bývá tištěno Plešné jezero. V Brunclíkově-Machátově atlase (5. vyd.) se čte Plekenštejn. B. Němcová psala o výletě na Kammerbuhl (SS. 1875, sv. IV, str. 290), ale u našich germanistů se vžil tvar Komorní hůrka. Ve več. Č. sl. 15. III. 34 (str. 3) vytiskli: »v Zadním Újezdě u Sternbergu na Moravě« (spr. u Šternberka), a 6. X. 34 (str. 1): »od dragounského pluku, který byl posádkou v Postelbergu« (spr. v Postoloprtech). Asi r. 1929 jsem četl v nějaké vzpomínce K. Biebla, že tvar Postelberg — obvyklý v ovzduší jeho babičky — vyvolává mu v mysli milé vzpomínky na dětství. Psychologicky zajímavá je také zmínka v Jiráskově knize Z mých pamětí (II. d.): V. V. Tomek nikdy »nejmenoval město Radek nedaleko českých hranic Radkem, jak u českého lidu slove, nýbrž Wünschelburg; a Liberec byl u něho vždycky Reichenberk, a to proto, poněvadž… ani Radek ani Liberec nenašel v žádné listině.« Pozoroval jsem, že nové a úřednické vrstvy obyvatelstva v menšinovém území užívají hojněji českých názvů německých míst než čeští usedlíci; těmto je však povědomo více zapomínaných pomístných názvů.

Švýcarská místa bývají psána německým způsobem i tehdy, když je český způsob vžitý. Vedle Sv. Havel, Sv. Mořic čítáme St. Gallen, St. Moritz (tak Nikolau, str. 125 a 126); v prospektu psychotech. kongresu bylo dvakrát vytištěno Zürich (m. Curych). Stejně se chybuje při názvu belgického Lutychu (tak Nikolau, Brunclík-Machát). OSN. píše heslo Lutich, jinde i Luttich. V rozhlase (12. X. 34) jsem zaslechl, že Kelemen pracoval v Lytychu — to je německá výslovnost. Také lze pozorovat, že se nepřekládá francouzský název tohoto města: v českém překladu Nušićovy knihy »1915« (III. vyd., str. 23) čteme, že se vojín od Liège (m. od. Lutychu) a Antverp setkal se srbským vojínem. Touž chybu jsem našel ve več. Č. slova (14. XII. 34, str. 5): »Porota v belgickém městě Liége (!) soudí…« V Nár. pol. (5. XI. 33) se zmínili o ypernské bitvě (spr. yperské) — lépe je říkat Ypry (Nikolau) než Ypern (B.-Machát, mapa č. 30) nebo Ypres (Rud. Illový, příloha Práva lidu, 30. XII. 34). Illový je celkem pečlivý při psaní cizích místních názvů, jak jsem pozoroval při čtení jeho článků; na uvedeném místě píše Lovaň — tak psaly naše noviny na př. na začátku války; ale Nikolau píše (str. 152) »proslulá knihovna v Louvain (Leuven)«, B.-Machát Leuven (Luváň) (č. 30).

V době zpráv o sňatku v britské královské rodině napsalo več. Č. slovo (31. X. 34, str. 2), že se obřad bude konat ve Westminster-Abbey; později snad vždy psalo jen, že ve westminsterském opatství, jak je ustáleno v češtině (Nikolau, str. 147). Zde opět platí: cizí název se píše často nejdříve nečesky a častějším psaním pronikne český tvar, jenž žil a žije v usu.

Také některá hojně se vyskytující francouzská místní jména se psávají špatně. Ve več. Č. slova (21. XI. 34, str. 1) čteme: »Šli jsme… k Tuilleriím (!)… a po náměstí Svornosti k Elysejským polím. Na rohu Elysejského pole (!)…« Název poslední čítáme v našich časopisech francouzsky, což jest chyba: Champs-Elysées (Přítomnost XI, 46, str. 734; Ahoj II, č. 38). Pod reklamním obrázkem za výkladem jednoho střižního obchodu jsem četl: »Výstava čínského umění v Tuilerien« — to je germanismus. V Evě (r. 7, č. 2, str. 4) bylo vytištěno: »Drama v Boulognském lesíku« (spr. v Buloňském lesíku). V našem jazyce se ustálilo psaní Nizza (tak i Nikolau 138, Nár. pol. 26. X. 34, str. 1, atd.); francouzský, v našem usu nezdomácnělý tvar se vyskytl ve več. Č. slova: v Nice (13. X. 34), z Nice, v Moulinet (!) u Nice (15. XI. 34, str. 2). I psaní rumunských místních jmen bývá často komoleno, jeť jejich tisk někdy obtížný; v Nár. pol. (26. X. 34, str. 1) vytiskli Constanta — pod t je vynechána značka, že se má čísti jako naše c. Také u italských místních názvů vídáme kolísání a nesprávnosti. Odpol. Lid. noviny (10. XI. 34, str. 2) píší: přes Mantuu (lat), ale Nikolau (90) a B.-Machát (č. 26) Mantova (it.). Naši vojáci říkali, noviny a spisovatelé psali Piava, ale u Nikolaua je nominativ Piave (84, 85) — stejně u B.-Macháta (č. 26) — a jméno to je nesklonné: na řece Piave (Nikolau, 91). Vočadlo v »Současné literatuře Sp. států« na str. 176 píše: …k Udine (Videm), … na Isonzu (Soča); lépe by bylo dát do závorky názvy italské.

Italský název místo náležitého slovanského se vyskytuje často vlivem cizích novin; Nár. pol. (26. VIII. 34) píše v nadpise: »… aby jim (Maďarům) vrátila (Italie) Fiume«, v článku: »aby vrátila Fiume (Rjeku)«, a pak třikrát jen Fiume. Pondělní list (12. VI. 33) píše: »… v Raguze byli zatčeni…« (spr. v Dubrovníku).

Podobně si musíme vyložit i chybu v nápise pod obrázkem v Zl. Praze (1909, str. 371): »Vojsko ze Saloniki na pochodu k parlamentu« (spr. ze Soluně). Nikolau píše: »na Solun, v Solunu« (str. 103), ale obvyklejší tvar je Soluň (tak B.-Machát, č. 26), OSN. píše »Solun (Soluň)« — Pravidla nás tu nechávají, jako často u místních jmen, na holičkách. Mnohdy čteme jihoslovanská zeměpisná jména, jež mají český název, v nepočeštěném tvaru, což je také chyba. V Nár. politice (27. IX. 34, str. 4) bylo: Zagrebští policisté v Praze, výprava ze Zagreba, ve več. Č. sl. (8. XI. 34, str. 2): z beogradského ministerstva vnitra. V Šaldově zápisníku (r. VII, č. 2—3, str. 56, 57, 76) čteme adj. hrvatský — to není český tvar. Prof. Bidlo píše: na Kosím poli (Bidlo-Hýbl-Šusta II, 2. vyd. str. 119) — je to češtější tvar (srov. Paví, Psí pole), ale v našem jazyce je srbský název Kosovo pole už ustálen.

V době pohřbu krále Alexandra bylo dobře viděti, že se místní jména na -ac špatně skloňují. V Nár. pol. (19. X. 34) na první straně čteme dvakrát chybně v Oplenaci, ale na 2. straně správně do Oplence (dvakrát), v Oplenci, na Oplenci, nad Oplencem a p. Tak tomu bylo také v jiných českých novinách, že se vedle tvarů správných vyskytovaly i tvary nesprávné.

Polská místní jména se psávají velmi často polským nebo smíšeným pravopisem; je-li už u některého názvu ustáleno psaní české, je nutno se řídit usem; nesprávně se píše na př. ve Waršavě (Medek, Veliké dni, 4. vyd., str. 366) m. ve Varšavě, Ranní noviny (23. XI. 34, str. 5) psaly v nadpise Gdynia, ale v textu Gdyně. I názvy z okruhu řeči ruské se psávají chybně. V Tvorbě (r. IX, č. 2, str. 24) vytiskli: Na mýtině ve Vorobějských horách (m. ve Vrabčích h. — tak Nikolau, str. 200), kap Vankarem (m. mys V.). Več. Č. slova (20. III. 34) napsal: »na nejsevernějším bodě Kurlandska« (spr. Kuronska, tak OSN. a A. Jirásek). I psaní slova Caricyn dělá obtíže; Lid. 1. (18. X. 34, str. 2) napsaly: ve Stalingradě (starý Carycin na (!) Volze); stejně Přítomnost v 46. č. XI. r. (str. 734), v předcházející části toho článku se mluvilo o »Carycynu« (č. 45, str. 712). Ranní nov. psaly (21. XI. 34, str. 3) Kalmik, kalmicky, kalmičtina m. Kalmyk atd. — tak OSN., Br.-Machát. Velmi často čteme Kijev (tak i Nikolau, str. 200 a B.-Machát, č. 32), ač Pravidla předpisují Kyjev. Také místní názvy ruské oblasti naší republiky se psávají špatně, ale přes to vidíme u nich veliký pokrok. Frič v Pamětech (díl IV, str. 246 a 315) píše Munkáč, munkáčský; stejně i překladatel Rákoczyovy Zpovědi (str. 12), která vyšla roku 1908 v Levné osv. k. K. St. Sokola; národop. mapa uher. Slováků v OSN. psala Mukačevo, jak vždy psali Rusíni. Na školních mapách z doby hned po převratu je Munkačevo (nespr.) a Husté m. Chust. V poznámce na str. 451 Bačkovského vydání Slávy dcery čteme: farář ungvárský — i překladatel Zpovědi píše »v Ungváru« (str. 111) —, tak psali i Karpatorusové; jmenovaná mapa má správně Užhorod. Chtí-li karpatoruští Čechové nenucené a humorně zabarvit řeč, říkají do Ungváru, z Munkáče, z Bereksázu a p. V učebnici němčiny pro kvartu (Veselý-Jež) čteme Posika — to je maďarskými ústy přetvořený ruský název Pasěka (vysl. Pasika). Také ve větě »Podkarpatoruské řeky Laiorca a Laborc vystoupily ze svých břehů« (Pol. list, 27. VI. 33) jsou názvy v maďarském znění, což je chyba. Več. Č. sl. (2. XI. 34) napsalo: »ze Stříhalné u Volové« — spr. u Volového, Letem světem (IX., č. 11, str. 10): na Popadiu — m. na Popaďu.

V českém překladě Rákoczyovy knihy jsou místní názvy ze slovenské jazykové oblasti převedeny velmi špatně; jen namátkou uvádím: Parkány (str. 16, spr. Parkáň), Sáros-Patak (str. 24, spr. Blatný neb Šaryšský Potok), v Kašově (str. 82, spr. v Košicích, něm. Kaschau), v Leučově (str. 87, m. v Levoči, něm. Leutschau), v Tyrnavě (str. 93, m. v Trnavě). Na zbytečné užívání maďarských jmen měst útočí anekdota (uveřejněná ve več. Č. sl. 6. IX. 34, str. 3), jak se Angličan, Francouz a Slovák hádali, čí řeč je těžší. Vyhrál Slovák: »U nás se píše (slovensky) Spišská Nová Ves a říká se pořád Igló (maďarsky)!«

Slovanské názvy mnohých maďarských míst bývají starší než maďarské. Vídáme často, že naše noviny užívají zbytečně maďarských názvů. Več. Č. sl. (19. X. 34, str. 2) zbytečně psalo »v Nagy Kanizsa«, ač tvar Velká Kaniža je obvyklý (tak Ranní noviny 17. XI. 34, str. 1 a téhož dne i Nár. listy, str. 2); Nár. listy (24. I. 34, str. 4) a jejich večerník (9. XI. 34, str. 3) napsaly »v Miškolci« m. »v Miškovci«.

V době, kdy se psalo o skautské slavnosti v Jedlové (tak v citov. národop. mapě), čtli jsme stále a stále Gödölö. Gödöllö psala poté Nár. pol. (26. XI. 33) v příloze Našim dětem, Gödölö več. Č. sl. 25. I. 34, Gödöle týž list 28. II. 34; slovenský název tohoto místa byl ve več. C. sl. 20. IX. 34. V tomto časopise (7. V. 34, str. 2) byly tyto maďarismy: »na svazích pohoří Mátra a Bükk« (spr. Matry a Bukových hor — tak Nikolau, 116). Nesprávné jest také psáti Oedenburg (več. Č. sl. 19. V. 34) m. Šoproň, Szent Gothard (Pr. lidu, 10. VI. 34) — spr. Svatý G., debrecénská universita (N. pol. 19. XII. 34, str. 2) — spr. debrecínská u., Budapest (v Č. sl. 14. IX. 34, str. 6) — spr. Budapešť.

Lze pozorovati pečlivé psaní místních názvů z ovzduší islamské kultury: z Káhiry (Nár. l.), v Túnisku (Venkov, 17. XI. 34). Slýcháme a čteme New York vedle Nový York, v Nár. pol. (25. III. 33) bylo Kalifornia m. Kalifornie. Bylo by lze promluviti o psaní názvů exotických míst, ale tím se nechci zabývat. Také vídáme, že někteří autoři neobratně počešťují názvy cizích topik — srov. stč. Dětřich Berúnský, Vornice m. Worms.

Nářečí stavovská se v užívání názvů cizích místních jmen značně liší od spisovné řeči; dělníci »světáci« z Pošumaví pracovali v Štotštajru (m. ve Štýru), v Lajpciku atd. To jsou osoby, které škola dosti neseznámila se spisovnými českými názvy. Máme ještě v živé paměti, jak mluvili vojáci za války — i vzdělanci —, a dosud slýcháme při jejich vypravování, jak jmenují názvy míst v armádní řeči bývalého mocnářství. V Turnovského Pamětech st. vl. (str. 90) vypravuje vysloužilec z napoleonských válek o tažení do Parizu. Památkou na doby Radeckého je úsloví »Prodělal, utratil Majlant« (= mnoho).

Při místních jménech rozhodují často motivy politické. Za balkánské války naši novináři užívali slovanských názvů míst bojiště, ale němečtí tureckých. Jaké změny v názvech pobaltských míst nastaly po oddělení baltských států od Ruska (srov. Nikolau, str. 181—182)! V našich novinách zápasí úřední turecký název Istambul s obvyklejším Cařihrad, jenž vytlačil tvar Konstantinopol, který čítáme u našich starých cestopisců, na př. v Hasištejnského Putování. Jedna chyba se často opakuje: při citování knih se psávají názvy míst nečesky: Milan Pišút (Slovenské smery, r. I, č. 7, str. 266) píše: »… Vyd. Gudemanovo, Leipzig, kap. XXII,« ale níže čteme správně: »Velká, ťažkopádna Estetika Theodora Lippsa (Lipsko 1903).« Dokladů by se našlo velmi mnoho. V. Kvasnička napsal v Naší řeči (XVII, str. 114): »My Čechové už dlouho píšeme správně zeměpisná jména, na př. Paris, Strasbourg, Nürnberg, Warszawa, Beograd, Wien, Athènes atd. Kde? Ve všech dopravních řádech železničních, automobilních a leteckých. Školní mapy se za praktickým životem opozdily.« Chválí Ottův Slovník naučný nové doby, že už nepřekládá jmen míst na mapě Evropy. S tímto názorem nelze úplně souhlasit; jména cizích míst mají podobné osudy jako obecná cizí slova: mají charakter slov cizích nebo přejatých nebo zdomácnělých. Na jejich podobě vidíme kus historie českých styků s cizinou a sílu jazyka.

V rychlících našich železnic visí mapky, na nichž jsou cizí stanice vždy v řeči příslušného státu; pokud jsou ty vozy určeny jen pro naše území, nelze s touto zvyklostí souhlasiti. Tak činí železnice i na vývěsních plakátech určených jen pro české obecenstvo. Tu však české názvy, liší-li se hodně od cizích, dávají aspoň do závorek (viz třeba list 4. a 9.). Snad by bylo lépe dát do závorek názvy cizí. Zvyklost našich drah, označovati na tabulích vozů jedoucích do ciziny cílové stanice cizími názvy, je se stanoviště mezinárodní zdvořilosti jistě správná. Ve feuilletonu Nár. pol. (17. X. 34) se proti tomu brojí[2] — náš soused nám tuto zdvořilost neoplácí.

Na tabuli Autoklubu rep. Č. v Č. Budějovicích u sadů jsou československá místa označena česky, ale jen Wien, Linz — české názvy nejsou ani v závorce.

Těmito řádky jsem se problému jen dotkl. Doufám, že naše učebnice i ostatní zdroje poučení budou pečlivější a že si naše normativní příručky budou této stránky všímat obšírněji. Našim vědeckým pracovníkům zůstává úkol zpracovati tento zanedbaný úsek obšírně.

Naše řeč 3, ročník 19/1935

Předchozí St. Petřík: K intonaci věty

Následující Základy správné mateřštiny