Ryčka

J. Verián, Dr. Jan Bartoš

[Drobnosti]

J. Verián

(XIX, 63) Slovo »ryčka« znamená také místy na Bučovsku a Slavkovsku na Moravě malý úzký rýč na řepu, k vyrývání zeleniny a ovšem i na řezání drnů, jak vysvětluje v 2. čísle NŘ. názorně p. odb. uč. Černý. Význam Kottův »rycí lopata« není vhodný.

Dr. Jan Bartoš

Pocházím z Bělčic u Blatné a tamějších zvláštností dialektických dlouho jsem se nemohl zbaviti. Hoši se totiž při každém takovém nářečním slovu a úsloví usmáli. Nejtíže jsem se zbavoval rozlišování dvou sykavek v j: bej sebe, proj za nás a p. Dosud se živě na vše pamatuji, vždyť tam ještě občas zajíždím. Kdykoliv se u nás pracovalo se zemí, užívalo se jen dvou nástrojů: byl to rejč a ryčka. Když mě však otec vyzval, abych mu přinesl lopatu, neběžel jsem do »kolny«, kde obyčejně stávalo toto nářadí, nýbrž zamířil jsem na sýpku a přinesl jsem lopatu, kterou se přehazovalo obilí. Podobně moje matka při pečení chleba sázela pecny také lopatou, ta ovšem byla mnohem větší a byla také dřevěná. Jak tedy vidíte, ryčka byla lopata železná, kdežto lopatou se u nás rozuměl jen nástroj dřevěný. — Sloveso zvoditi je u nás rovněž běžné, užívá se ho však i ve významu přeneseném, na př. když se řekne: »S tím Kočovským není možná mluvit, pro všechno se hned zvodí!« Znamená to, že se pro každou maličkost rozzlobí, rozčilí.

Naše řeč 3, ročník 19/1935

Předchozí Paní poslanec

Následující J. Kutek: Ten nejlepší