Křestní jméno před příjmení!

K. E.

[Drobnosti]

V poslední době se u nás rozmáhá zlozvyk podpisovati se a vůbec psáti jména maďarským způsobem, t. j. nejprve příjmení a teprve potom křestní jméno. Je to nejen proti vžité tradici, ale je to také většinou naprosto neúčelné, zbytečné, strojené a nevkusné. Jediné v kartotékách a všude tam, kde jde o evidenci jmen podle abecedy, lze připustiti výjimku (ač i tam se tomu můžeme často vhodnou grafickou úpravou vyhnout), ale všude jinde, tedy především v podpisech, na úředních aktech, dokumentech, vysvědčeních a pod. Třeba vždy a všude psáti nejprve jméno křestní. Bohužel, i ve vzoru přihlášky do národního souručenství, který byl v denních listech otištěn, bylo to obráceně. (Také „římskokatolický“ tam bylo se spojovací čárkou uprostřed!) Vzor má být vyplněn vzorně!

Naše řeč 6, ročník 23/1939

Předchozí Jiří Haller: Z našich časopisů

Následující K. E.: „Obdržeti“ v řeči obchodní