Čeština v novinách

[Drobnosti]

V oddíle „Z našich časopisů“ v tomto čísle otiskujeme článek šéfredaktora Lid. listů Jana Scheinosta o tom, jak v poslední době upadl jazyk českých novin. Zde k němu dodáváme ukázku, kterou nám jeden z našich čtenářů poslal a která svědčí bohužel až příliš jasně, že má pan šéfredaktor pravdu a že ho naprosto nelze vinit z přepínání. V článečku asi o pětačtyřiceti řádkách (Nár. pol. 17. 10. 1939) se čtou tyto chyby: „Lidi, kteří pěstují v Praze orientální jazyky, je velmi málo“ (m. lidí, kteří… ). „Praktická znalost a použití těchto exotických jazyků jsou u nás dosud málo známy.“ (Praktická znalost je známa? Snad chtěl pisatel říci: Praktická znalost těchto jazyků je u nás dosud malá a málo se ví, jak jí lze užíti.“ Obě tyto věty jsou hned z nadpisu, — má tedy zásluhu o ně patrně redakce sama). „Mimo perštiny a arabštiny budou vyučovány i čínština, japonština… “ (m. mimo perštinu a arabštinu se bude vyučovat i čínštině… ). „Důležitost těchto jazyků pochopili již dávno Angličané, kteří jako výborní obchodníci, dobře věděli a dovedli využíti psychologický moment při ujednávání obchodu, jakým jest znalost domorodé řeči.“ (Tato věta svým zmateným a toporným slohem ukazuje, že pisateli je pero nástrojem patrně nezvyklým. Smysl asi je: „Důležitost těchto jazyků pochopili již dávno Angličané, neboť jako výborní obchodníci dobře věděli, jak významným činitelem při ujednávání obchodu je znalost domorodého jazyka, a dovedli toho využít.“ Jak je vidět, v původním znění bylo nesprávně užito vztažného zájmena; nesprávně je položena čárka za slovem obchodníci; nesprávně byla spojena slovesa „věděli a dovedli využíti“, neboť každé z nich má jinou vazbu, a proto sloveso věděli trčí ve větě vlastně bez náležitého pokračování; nesprávně bylo spojeno sloveso využíti se 4. pádem; a konečně je stavba té věty značně nabourána a pokřivena nevhodným umístěním posledního členu „jakým jest znalost domorodé řeči“.) „I pro náš export jsou neobyčejně důležité tyto znalosti, které jedině umožňují získávání orientálních trhů, které mají své naprosto odlišné zvláštnosti a řídí se jinými pravidly, než trhy evropské.“ (Správně by ta věta měla znít asi takto: „I pro náš vývoz jsou tyto znalosti neobyčejně důležité, neboť jen ony umožňují získávat orientální trhy, mající své zvláštnosti a řídící se jinými pravidly než trhy evropské.“) „Hindi i jeho odrůda urdu… jsou velmi snadno k naučení.“ (Nevěříme skoro zraku, že i toto se může vyskytnout v českých novinách! Čech by řekl asi: „Jazyku hindí i jeho odrůdě urdu lze se naučiti n. se naučme n. se každý naučí velmi snadno.“) „Je pochybným názor, že… “ (m. je pochybný). „Zájem o kursy orientálních jazyků… vykazuje dosti velké výkyvy“ (m. jsou n. jeví se v něm dosti velké výkyvy). „Zajímavo je, z jakých kruhů se rekrutují (!) povětšinou posluchači kursů“ (m. je zajímavé, z jakých oborů přicházejí většinou n. po většině posluchači kursů). „Někteří se tak pravděpodobně vrací ke své staré lásce — orientálnímu jazyku, na nějž ve shonu za denním chlebem nezbylo jim času“ (m. někteří se tak vracejí k své staré lásce… jazyku, na který jim… nezbylo času“) atd. Vynecháváme ještě celé hejno rozličných menších nedopatření jazykových, ale i těm by se byl pisatel jen trochu pečlivý vyhnul. Ten článeček má tučný nadpis „Důležitost orientálních jazyků pro export“; škoda, že si autor neuvědomil také ještě daleko větší důležitost českého jazyka pro české noviny a pro jejich české čtenáře. Ale když už se autor nestydí dělat si ostudu, neměla by se k tomu tak trpně propůjčovat redakce.

Naše řeč 9-10, ročník 23/1939

Předchozí O úctě k české řeči

Následující „Elektroudržbář“