Obeslati

[Drobnosti]

Naši předkové užívali slovesa obeslati, obsílati s významem »poselstvím (ústním nebo psaným) dáti komu co věděti«, na př. »p. Krušinu rač s tiem obeslati« (1449), »i stalo se jest tak, že sú (pánové Lev a Racek) s tú věcí obesláni« (1477). Časem se ustálil užší význam »vzkázati (nebo napsati) komu, aby přišel«. V tomto významě užívá slova toho posud úřední sloh; a není potřebí starého, poctivého slova českého obsílka nahrazovati srbským pozyv, jak již také kdosi radil. Ale dnes se zahnizďuje význam jiný. Čítáme a slýcháme rčení »obeslati sněm, říšskou radu«, což po česku mohlo by se říci na př. o panovníkovi, který by pozval sněm do hradu, aby vyslechl jeho řeč. Ale říká-li se na př., že ta a ta strana nechce sněmu »obeslati«, je to jen otrocké napodobení německého beschicken (jako i jinde rádi předložkou ob-, o- vystihujeme něm. be-). Po česku se říkávalo »poslati posly (poslance) na sněm«.

Naše řeč 1, ročník 1/1917

Předchozí Podnésti

Následující Jinak — sice