Malta, moltýř

[Drobnosti]

(J. Z.) Snadně chápeme, zdá-li se Čechu Kottův výklad (6, 924), že slovo malta je z řec. maltha (vosk se smolou rozdělaný k natírání na př. lodí) divným; význam je dosti vzdálený a od řečtiny k češtině je také daleko. Ale význam se sblíží, uvědomíme-li si, že i č. malta i řec. maltha jsou především látky na vyplňování spár mezi částmi stavby, a vzdálenost mezi námi a Řeky se zmenší, uvidíme-li, že jsme jejich slovo nemusili přejmouti přímo od nich; objevuje se i v pozdní latině (s význ. nějaké nafty a tmele z vápna a sádla), z jazyků slov. s význ. ‚malta‘ také v polštině, srbštině a slovinštině, s význ. ‚asfalt‘ v ruštině (je to ovšem někde i slovo nespisovné, známé jen v mluvě odborné). Srv. Berneker, Slav. etym. W. 2, 12. K nám se asi dostalo z Italie v dobách, kdy u nás pracovalo mnoho vlašských stavitelů a dělníků.— S něm. podst. jm. der Mörtel asi naše malta příbuzenství nemá. Za to žije toto něm. slovo u nás v podobě jiné: moltýř. Slovo Mörtel (starší tvary mortere, morter, mortel) se vykládá z lat. mortârium (moždíř, zde něco v mořdíři roztlučeného); tvar náš vznikl způsobem v češtině obvyklým ze starých tvarů německých (pův. mortéř). U Přeštic říkají moltýř hlíně barvy skoro pomorančové s hojnými zrnky písku, jež se tam místy vyskýtá; stavívá se tam dosti často posud »na moltýř« místo na obvyklou maltu (moltýř se někdy nechává, jak se vybírá z jam, někdy se smísí ještě s popelem nebo s vápnem; »na moltýř« vystavěl na př. Jos. Hlávka veliký kravín ve dvoře Vlčím, jenž je částí lužanského panství). Slovo moltýř zná také Kott (6, 1023); uvádí je zejména z Krejčího Geologie (533), kde o radnickém svrchním pásmu m. j. čteme: »Nejvýše leží pak měkký, na zvětralý živec čili kaolin bohatý pískovec, tak zvaný moltýř (an se co přísada k maltě přidává), barvy světlé, žluté neb červené, často s kruhovými nákresy; místy přechází i v slepenec. Mocnost jeho obnáší až 30 sáhů«.

Naše řeč 4, ročník 14/1930

Předchozí Loučany

Následující Poselák