Koumarový

[Drobnosti]

(J. M.) Přídavné jméno, jehož V. Šafařík v Počátcích chemie (str. 98) užil o jodu (hmota silného lesku polokovového, barvy koumarové), je staré slovo, doložené hojně zejména ze XVI. století. Staré slovníky (Dasypodius, Veleslavín, Rešel) je vykládají latinskými výrazy ferrugineus (šedý jako ocel), venetus (modrý jako moře), cymatilis (= venetus), Jungmann německými slovy eisengrau, stahlgrau. Liška (cituje Kott VI, 691, nepochybně z překladu Odysseie) překládá slovem tím řecké glaukópis (= ten, kdo má modrošedé oči). — S tímto adjektivem souvisí subst. koumar, název pro »koumarovou« barvu, pro šedé sukno (obojí uvádí Jungmann) a pro koně téže barvy (Kott, Druhý příspěvek, str. 122). — Původu je slovo koumar jistě cizího. Prof. Janko (podle soukromého sdělení) hledá v něm německý dialektický (bavorský) výraz gaumvar, značící »zabarvený jako plíseň (na tekutinách), barvy plesnivé«.

Naše řeč 10, ročník 15/1931

Předchozí Hory jsou chudy

Následující Kráva z doje