Silnoproudý

[Hovorna]

(K. M.) je složenina toho tvaru, o jakém jsme vykládali posledně v NŘ. 9, 230 v článku o přídavném jméně chudokrevný. Jsou to složeniny, jejichž základem je výraz složený z podstatného jména a přívlastku; člověk, jehož vlastností jest na př. krátká ruka, tvrdá hlava, dobrá duše, je člověk krátkoruký, tvrdohlavý, dobrodušný; chceme-li vyjádřiti přídavným jménem vlastnost toho, co má drobné listy, hrubé zrno, dlouhou srst atd., říkáme, že je to drobnolisté, hrubozrnné, dlouhosrsté atd. A tak také dvoje různé vedení elektrické, které se liší tím, že v jednom je proud silný a v druhém slabý, můžeme označiti, kde je toho třeba, příd. jmény silnoproudý, slaboproudý. Námitka, že není příd. jména proudý, je lichá, neboť tvar adjektivní byl utvořen právě spojením obou členů složeniny k tomu, aby vyjadřovaly to, co příd. jméno vyjadřuje, totiž vlastnost. Kdyby námitka zde vyslovená měla býti platná, nesměli bychom říkati ani jednooký, bystrozraký, pětiletý atd., protože ani adjektiv oký, zraký, letý atd. v našem jazyce není.

Naše řeč 2, ročník 10/1926

Předchozí Silně

Následující Směrodatný