S jakým počátečním písmenem psát názvy správních oblastí?

md

[Okénko z naší poradny]

Z dotazů týkajících se pravopisu vyjímáme tentokrát dotaz, jak psát názvy různých správních celků, jako krajů a okresů u nás, oblastí a rayonů v Sovětském svazu a pod. Ve všech těchto případech jde o spojení obecného podstatného jména (kraj, okres atd.) s jménem přídavným odvozeným od (podstatného) jména vlastního, zpravidla osadního (pražský od Praha a pod.). Taková spojení mívají obvykle povahu pojmenování obecných; přídavné jméno v těchto spojeních blíže určuje obecné označení sice vztahem k jedinečné věci (osadě), toto určení má však přesto obecný charakter: pražský barok je barokní sloh, s nímž se setkáváme v Praze, plzeňské pivo je pivo vyráběné v Plzni a pod. Tak je tomu v zásadě i tehdy, když podstatné jméno, které je jádrem takového spojení, označuje jisté větší nebo menší území: česká země nebo země česká je země náležející Čechům, pražský kraj je kraj kolem Prahy atp.

Jestliže nám však jde o přesně vymezenou správní oblast, nabývá celé spojení charakteru vlastního názvu a přídavné jméno povahy individuálně rozlišujícího příznaku; to se pak obráží i v písmě. Přídavné jméno píšeme v takových případech s velkým počátečním písmenem, a to ať již stojí na prvém místě nebo na druhém: Pražský kraj, kraj Pražský, býv. země Česká, Moravskoslezská. Charakter vlastního názvu tu tedy není označen na prvním slově celého spojení Pražský kraj nebo kraj Pražský (jak je tomu na př. v názvech Naše řeč, Národní divadlo, Ústav pro jazyk český), nýbrž jen na rozlišujícím jménu přídavném. Složená pojmenování toho druhu se tak přiřazují k dvouslovným vlastním názvům zeměpisným, jejichž jádrem je podstatné jméno obecné platnosti, jako je Černé moře // moře Černé, Blatenské jezero, Skalnaté pleso, Rakovnický potok, poloostrov Balkánský // Balkánský poloostrov, Českomoravská vrchovina, Prachovské skály, Děčínské stěny, Dukelský průsmyk…, a k názvům ulic, čtvrtí a pod., j. Plzeňská třída, Pražská čtvrt atd. Máme-li na mysli určité správní jednotky, píšeme tedy kraj Pražský, Hradecký, Jihlavský… nebo Pražský, Ústecký… kraj a obdobně Leningradská, Tverská atd. oblast, nebo oblast Leningradská atd., Moskevský rayon i rayon Moskevský a pod. Velké písmeno přídavného jména v těchto případech, poukazující k chápání takových spojení jako vlastních, odlišuje zároveň výrazně přesný administrativní význam podstatného jména, které je jejich jádrem, od významu jiného nebo významů jiných, neodborných: Jihlavský kraj = přesně vymezený správní celek, kdežto jihlavský kraj = kraj(ina) kolem Jihlavy, okolí Jihlavy, Moskevská oblast = přesně vymezený správní celek — moskevská oblast = území kolem Moskvy a pod.

Jiná je situace u spojení s podstatným jménem okres, neboť tohoto slova se užívá dnes výhradně ve významu odborném, právě s významem správního celku. Není proto mezi pojetím obecným a vlastním věcného rozdílu. Ať již napíšeme třebíčský okres, okres třebíčský, anebo Třebíčský okres, okres Třebíčský, zůstává smysl vždy týž, jenže jednou chápeme přídavné jméno obecně, ve významu široce vztahovém (třebíčský okres = okres se sídlem v Třebíči a pod.), po druhé jako individualisační určení (Třebíčský okres = okres, který má toto „vlastní jméno“ na rozdíl od okresů jiných, jinak nazvaných). A jsou to především důvody praktické, snaha po pravopisném vyrovnání uvnitř téže věcné řady (kraj Pražský, okres Pražský), které nás dnes vedou k tomu, že dáváme ve shodě s návrhem nových Pravidel[1] zpravidla přednost pojetí vlastnímu, a píšeme tedy ve shodě s tím obvykle přídavné jméno s počátečním písmenem velkým (okres Žďárský, Velkomeziříčský, Třebíčský…).

Do této řady označení správních jednotek zařadily se v poslední době i názvy s podstatným jménem dráha, jako Pražská, Plzeňská, Českobudějovická dráha a pod. Psaní velkého písmene u přídavného jména má zde opět i platnost významově rozlišovací: Pražskou, Plzeňskou atd. drahou rozumíme určitou, vymezenou administrativní oblast (nazvanou tak podle svého střediska), kdežto pražská dráha, českobudějovická dráha nám znamená i nadále dráhu vedoucí odněkud do Prahy, do Budějovic atd., tedy totéž, co vyjadřujeme obvykleji synonymem pražská, plzeňská, českobudějovická trať.

Naše řeč 1-2, ročník 37/1953

Předchozí Zdeněk Tyl: Z časopisů a novin

Následující Anna Křemenáková: Našemu učiteli