Jak se mluví v českém filmu, cenou poctěném

Kl. Rektorisová

[Posudky a zprávy]

Fričův film Tetička získal cenu Zlínských žní. Ale nelze jej pochválit za to, jak se v něm mluví. Hrubé chyby v tvarosloví a ve výslovnosti jistě nejsou dány textem scenaria, vznikly jen z libovůle některých herců. Uvedeme příklady, které jsme si stačili zaznamenat: Kdybysi zemřela… Kdybysi odložil brýle… Je nahražen člověkem novým. — Snad by bylo opravdu nejlepší, kdybych umřela. — Tejť si to vememe na čisto. — Zrovna kvetla támleta jabloň. — Takle na pohřeb… Teď už budu jen mrkat a luskat prstama. — Dobře, že je mezi nima stůl. — Já přece nejsem zvědavej. — …pude odvírat… To vomdlívání je u nás v rodině ňáká kletba. Chyby v přízvuku: Vybral jsem si vás po pečlivé úvaze. — Splývavá výslovnost se zanedbáním t. zv. rázu: Nevyvalujte na hosta ta koči. — Nesvítil měsíče ka hvězdičky. — Člověk by se mohl bavi tanebo odpočívat.

Ptáme se, proč někteří herci komolí spisovné znění textu vulgárními tvary a ledabylou výslovností? Vzhledem k situaci, k prostředí hry a k charakteru postav není třeba, aby si herci vkládali do rolí zlozvyky příznačné pro všední mluvu. Chtějí snad tím dokreslovat blahovolný, sousedský a domácký tón rozhovoru? Pak by bylo třeba upravit celý dialog v tomto smyslu, neboť slyšíme, že na jiném místě se týž herec v podobné situaci vyjádří až neobykle vybroušeně. Máme oprávněnou domněnku, že chyby uklouznou herci teprve před kamerou, když už se „jede na plno“.

Naše řeč 7, ročník 25/1941

Předchozí Jazyková norma a jazyková kultura

Následující Z našich časopisů