Mašín

[Drobnosti]

Apoštol Matthaeus byl našim předkům patronem velmi oblíbeným; proto nalézáme jeho jméno v hojných tvarech, plnějších i domáckých (»pochlebných«, jak se říkávalo), jež žijí posud zvláště v našich příjmeních. Tak máme jména Matěj, Matějček, Matějčík, Matějka, Matuš, Matouš, Matoušek, Matuška, zněním spíše německým Mates (Mathes, latinskou koncovkou zdokonaleno v Mathesius), Matýsek, Matyáš, Matyášek, Matas, způsobem již u slovanských jmen doby předkřesťanské oblíbeným odvozeniny s š, ch Mach, Mácha, Máša, Machek, Mašek, Machka, Maška, Mašíček, Machát, Macháč, Macháček, Mašata, Machatý, Mašatý atd., s c, které snad vzniklo napodobením tvarů jména Václav, jako Vacek, Vacík, Vacka atd., je Máca, Macek, Macka, Macík, Macan, Macát, Macata atd. Mezi tyto tvary patří také příjmení Mašín, v němž není nic, co by souviselo s cizí »mašinou«; ale zdá se nám, že Mašín není původně Matěj sám, nýbrž syn Máchův, Mášův, t. j. Matějův. V Tomkových Základech (3, 24) čteme, že dům č. p. 50 st. 18a v Mostecké ul. na Malé straně byl roku 1434 majetkem Stephani Hrneczkonis, 1436 Stephani Hrnczek (Štěp. Hrnečka), 1453 Pauli Przibae (Pavla Příby), 1455 Ondraczkonis orphani Stephani Hrnczek (Ondráčka, sirotka po Hrnečkovi), 1462 Przibae viduae (vdovy Příby), 1466 Ondraczconis (Ondráčkův), 1469 Ondraczkonis Przibinczonis (O. Přibince), 1474— 1479 Andreae Przibinczonis (Ondřeje P.); asi týž Ondřej Přibinec koupil r. 1473 pivovar na Újezdě (t. 88). Čteme-li tyto zprávy, jak jim rozuměl městský písař 15. st., znamenají: Štěpán Hrnček (dnes bychom mu říkali Hrneček) měl s ženou Přibyslavou (= Příbou) syna Ondřeje (říkali mu Ondráček). Hrnček umřel a přirozeným dědicem byl jeho syn Ondráček; jmění spravovala ovšem za jeho nezletilosti vdova Příba (s poručníkem nebo poručníky). K této vdově se přiženil nějaký Pavel; a protože si ho vzala vdova Příba (nevdova, t. svobodné děvče nebo vdaná žena, vlastně neměla svého plně právního jména; byla dcerou svého otce, manželkou svého muže, kdežto vdova byla, jak my říkáme, »svou paní«), říkali mu Pavel Příba. A jeho nevlastní syn, Ondráček, jakožto syn Příbův (anebo snad jako syn vdovy Příby) byl pak Ondřej (nebo obyčejně Ondráček) Přibinec. Kde vzal otec Hrnček své příjmení, nevíme (snad je zdědil již po otci, snad je dostal sám jako přezdívku pro nějakou příhodu s hrnečkem, nebo že rád vylizoval hrnečky a pod.), ani jak se Pavel Příba jmenoval před svatbou; zato vidíme, jak se příjmení ještě v 2. pol. 15. stol. měnila, jak ještě není rodových jmen ve smyslu dnešním. A vidíme, že se hochovi říkalo Přibinec proto, že se jeho otec nebo matka nebo oba jmenovali »Příba«; Přibinec pak je odvozenina jména, jež by jinak znělo Přibín.

A tak se díváme i na jméno Mašín, třebas nemáme po ruce zápisů, na nichž bychom jeho vznik mohli pozorovati. Mašín je asi syn otce Máchy nebo Máši; podobně Jěšín, Ješín je syn Jiechův (Jíchův) nebo Jiešův (Jíšův, Janův), Věšín syn Váchův nebo Vášův (Václavův; v ě se hlásí druhá střídnice původní nosové samohlásky ę jména Vęceslav, o níž svědčí polatiněný tvar Venceslaus); Pešín (a Pešina?) by byl syn Pechův, Péchův (Píchův), Péšův (Píšův, Petrův) atd. Koncovka -ín je táž co v místních jménech na -ín (Radotín je dvůr nebo hrad, jehož zakladatelem nebo majetníkem byl Radota, Radotův dvůr) a v přivlastňovacích příd. jm. jako matčin; a poněvadž původně touto koncovkou se tvořily i přivlastňovací tvary mužských jmen sklonění jiných než podle vzoru had, oráč, jsou tvary Mašín, Ješín, Věšín na označení syna Máchova atd. docela pochopitelné (protože Příba je jméno vlastně ženské, Přibín znamená především syna Příbina). Strany přípony -ín odkazujeme k str. 287 loňského ročníku.

Dnes ovšem hoch, jehož matce po rusku říkáme Máša, byl by Mášin, ne Mašín. To proto, že dnes v kvantitě českých samohlásek více než stará pravidla, mající základ v bývalých rozdílech přízvukových a jiných, platí nejbližší slovní vzory. Říkáme Mášin, ne Mašín, protože říkáme Máša, matčin.

Naše řeč 10, ročník 4/1920

Předchozí Držeti s někým

Následující Tytýž