Chrásty

[Hovorna]

(Dr. Č.) Slovy chrast m. i ž. r. (2. p. tedy chrastu i chrasti), chrásta, též krast, krásta (ob. v mn. č.) se jmenovaly strupy a strupovité nebo svrabovité choroby; hodí se tedy na označení strupovitých boláků (impetigo), v kterémž významě jich užívá naše dnešní lékařství. Tvary jiných slov. jazyků (cslov. krasta, rus. korósta, pol. krosta atd.) svědčí, že původnější jsou tvary s k, stejně Bernekerova etymologie (něm. harsch »drsný, tvrdý«, verharschen »pokrýti se strupem«, o ráně); ale již v staré době jsou u nás obvyklejší tvary s ch, mající asi původ v lidové etymologii, jež tato slova pojila se slovy chrást, chrastí atd.

Naše řeč 5, ročník 5/1921

Předchozí Čím dál hůř

Následující Jednotlivý