Kruh přátel českého jazyka za války

Jiří Haller

[Posudky a zprávy]

(NŘ. XXIII, 1939, 57 n.)

Jako zázrak nám dnes připadá, že Kruh přátel českého jazyka, sdružení tak vyloženě protiněmecké, prožil celou dobu války a německé okupace bez větších pohrom a že se jeho jádro šťastně dočkalo nové svobody. Činnost Kruhu byla ovšem průběhem doby rozličně oklešťována. Zastavila se práce ve všech venkovských odbočkách, a tím byla úplně ochromena činnost ústředí; nemohlo se pracovat ani v odboru mládeže ani v odborných komisích kromě jazykové poradny, didaktického odboru a odboru pro jazyk jevištní; byla nám znemožněna i činnost vydavatelská a propagační. Z veškerého veřejného podnikání zbyla nakonec jen jediná možnost: týdenní a později, když většina našich spolupracovníků byla germánským „totálním nasazením“ vyřaděna z práce, čtrnáctidenní přednášky o českém jazyce, pořádané v Praze pražskou odbočkou Kruhu. Na radu věrných a prozíravých českých úředníků z pražského policejního ředitelství, kteří nad námi drželi ochrannou ruku a naši činnost vším možným způsobem podporovali a kryli, zastavili jsme i schůze výboru a veškerou agendu i odpovědnost jsme přenesli na předsednictvo pražské odbočky. Toto opatření bylo nutné k tomu, aby bylo zasaženo co možná nejméně osob, kdyby se byl Kruh stal obětí německé persekuce. Místo valných hromad jsme ve vhodný čas o své újmě, t. j. bez předchozího hlášení, podávali na přednáškových večerech svým členům podrobné zprávy o činnosti Kruhu.

Jako celek tedy Kruh válku přežil, ale zato mnozí jeho členové jednotlivě zaplatili daň utrpení i krve, když byli odvlečeni do německých koncentračních táborů a věznic a vražděni zdlouhavým mučením i na popravištích. Nezůstal ušetřen ani vzácný předseda ústředí Kruhu Mistr Jaroslav Kvapil; teprve v květnových dnech revolučních byl osvobozen z německého vězení a hned se zase obětavě ujal své předsednické funkce. Památku svých členů zemřelých za války uctil Kruh přátel českého jazyka na svém prvním svobodném večeru 27. června 1945 v Městské knihovně.

Přes to, že Kruh nemohl rozvíjet žádnou propagační činnost, zvětšil se v době válečné počet jeho členů víc než trojnásobně. Proti 348 členům z konce r. 1938 má Kruh dnes na 1300 členů činných a 23 členů zakládajících; z nich první je věrný milovník a strážce našeho mateřského jazyka dr. Petr Zenkl. Za členy Kruhu se přihlašovaly i celé ústavy a spolky; přičiněním okr. škol. inspektora L. Janáka se přihlásila k práci většina škol z okresu nymburského. A zásluhou dr. Jar. Holmana, magistrátního komisaře, pronikl zájem o činnost Kruhu v poslední době také do prostředí nejrozmanitějších pracovních oborů v Praze, takže i z těchto vrstev se přihlásilo mnoho nových členů; Kruhu se tím otvírá cesta k působení v pravém slova smyslu lidovému.

Jednou z největších a nejstálejších starostí našich za války bylo ustavičné vyhledávání vhodné místnosti pro večery Kruhu. Až do r. 1943 jsme užívali laskavého pohostinství v hotelu Zlatá husa na Václavském nám., neboť ředitelství hotelu nám zdarma propůjčovalo své místnosti i v době, kdy mu část budovy byla zabrána a kdy hostinské místnosti byly značně stísněny; za tuto vlasteneckou službu dnes ředitelství hotelu Zlatá husa upřímně děkujeme. Ale nakonec byl německými poberty zabrán celý hotel, a Kruh se musil přestěhovat do malého sálu v Ženském klubu Ve smečkách; tato místnost však nestačila velkému počtu našich posluchačů, a tak nám p. řed. Jos. Horák ochotně a z vlastního popudu poskytl velmi přátelské pohostinství v městské odb. škole pro ženská povolání v Lazarské ulici; a když i tato budova byla Němci zabrána, přijal nás pohostinně do své náhradní školní budovy v Havlíčkově ul. A tam jsme se dočkali dne svobody.

Ale přese všecky nesnáze a těžkosti se Kruhu podařilo udržet své přednáškové večery, a to nebyla věc malá. Z nich se ke stům posluchačů neustále šířila vůle k národní nepoddajnosti, z nich v nás ve všech rostlo a sílelo hrdé vědomí příslušnosti k českému jazyku a národu. Připadali jsme si při nich jako kdysi Čeští bratří, když se na svých tajných shromážděních posilovali pravým slovem Božím, a všemi způsoby jsme se snažili udržovat pevnou víru ve vítězství pravdy a sílu, odhodlanost i vytrvalost v odporu proti našim národním nepřátelům. Hlavní zásluhu o udržení přednáškových večerů má předseda přednáškového odboru univ. prof. dr. Vl. Šmilauer. Vynalézavě a neúnavně sháněl themata i přednášející odborníky a po každém novém zastavení činnosti znova a znova houževnatě a nebojácně obnovoval toto své úsilí i v dobách nejhorší persekuce. Ale poděkovat musíme i samým členům Kruhu za to, že po celou tu dobu útlaku tak pevně a věrně stáli při nás. Svou horlivou účastí nám pomohli vytvořit nadšenou družinu spolupracovníků a přátel, kteří se právě v nejtěžších dobách oddaně utíkali pod štít Kruhu pro naději a pro posilu. Nikdy a v ničem nevznikla mezi námi v pražské odbočce nejmenší neshoda; jako bratří a sestry jsme spolu žili v dokonalé svornosti, neboť všechny nás vedla a ovládala jediná myšlenka a jediná láska: mateřský jazyk. Mnozí z našich členů nevynechali snad ani jediný večer Kruhu a skoro všechny jsme znali podle jména nebo aspoň podle tváře, ač nás bývalo při přednáškách i hodně přes sto. Proto se nám také podařilo šťastně se vyhnout nebezpečí špiclů a zrádců, neboť jakmile se některý mezi námi objevil, ihned jsme jej postřehli a zařídili jsme se podle toho. Stalo se to ostatně jen zřídka, a to bylo velké štěstí, neboť o „velezrádné“ výroky a hovory nebylo při večerech Kruhu nouze. Vždyť i odborná themata našich přednášek bývala často jen záminkou a maskou, aby se mohly pronášet myšlenky odbojné; pojetí všech přednášek bez výjimky bylo naše, svobodné, české, a ani stínem spolupráce s Němci nikdy nebylo zakaleno. Úmyslně jsme vyhledávali nejrozmanitější souvislosti, abychom mohli — zdánlivě jen k mluvnickým účelům — citovat K. Čapka, Ivana Olbrachta, Vladislava Vančuru, Masaryka; to oni k nám mluvili, když jsme v přednáškách uváděli, že jeden velký český spisovatel napsal to a to nebo že velký náš filosof soudil tak a tak. Naši posluchači často uznale potvrzovali tuto naši snahu, a láska k mateřskému jazyku se nám tak postupně stávala účinnou zbraní politickou. Naproti tomu však jistě nebyla zbytečná naše snaha, aby se na činnost Kruhu neupozorňovalo veřejně a nadarmo se neprobouzela nebezpečná zvědavost německých hlídačů a jejich náhončích. Proto jsme nedávali žádná oznámení do denních listů ani jsme nepodávali zprávy v Naší řeči. Všechna oznámení a všechnu agendu jsme si vyřizovali poštou sami mezi sebou; přidalo nám to sice mnoho administrativní práce, ale osvědčilo se to, a nebyla tedy ta námaha vynaložena marně. Nové členy jsme přijímali jen na doporučení členů už známých, a tak jsme se uchránili toho, aby se do Kruhu nedostal za války žádný zrádce. A těch dvou nebo tří kolaborantů, kteří byli členy Kruhu už před r. 1939 a za války se vybarvili v odpadlíky od svého národa, těch jsme se zbavili velmi prostě: neposílali jsme jim výzvy k zaplacení členského příspěvku, a protože podle jednacího řádu Kruhu přestává být členem ten, kdo po dvě léta nezaplatí členský příspěvek, škrtli jsme je ze seznamu členů. Tak i všelijak jinak ještě jsme odvraceli nebezpečí od Kruhu a vyhýbali se četným úskalím, na která narážela každá národní činnost v době německé okupace. Dobrý osud nám byl přízniv, že jsme se dočkali šťastného počátku nové, lepší a svobodné doby, v níž se teprve bude moci plně uplatnit každý, kdo chce upřímně a čestně pracovat k dosažení velikých cílů národních a sociálních.

A tak po šesti letech dnes po prvé zas veřejně podáváme zprávu o činnosti Kruhu přátel českého jazyka; poslední naše zpráva, jež byla otištěna v NŘ XXIII, 1939, 57 n., sahala až do konce ledna 1939. Od počátku února 1939 do konce dubna 1945 uspořádala pražská odbočka Kruhu 110 přednášek o českém jazyce a 16 pracovních večerů, t. j. volných hovorů o jazyce a výkladů k podávaným dotazům (tyto večery se od února 1942 nesměly konat, protože nebylo možno napřed hlásit, co se na nich bude mluvit; poslední byl 16. II. 1942). Mimo to se od 9. X. do 18. XII. 1940 konal velmi úspěšný kurs řečnický pod vedením prof. dr. Jana Hořejšího a za účasti prof. dr. Kl. Rektorisové a prof. dr. J. V. Bečky. A r. 1944 na podzim byl Kruh přátel českého jazyka spolupořadatelem kursu „Sociologie řeči“, organisovaného Ústavem pro sociální a hospodářskou výchovu. Mnohé přednášky byly sestaveny v souvislé cykly; tak r. 1940 uspořádal Kruh cyklus 15 večerů „Spisovná čeština“ (většina přednášek z něho byla otištěna ve sborníku „Hovory o českém jazyce“, který Kruh r. 1940 vydal péčí mjr. Ant. Opravila v nakladatelství Prometheus). Téhož roku po prázdninách byl uspořádán dvojí souběžný kurs, jeden o vývoji českého jazyka, druhý o spisovné češtině v hlavních jejích funkcích. Na začátku r. 1941 se konal cyklus přednášek o českých a moravských nářečích, další pásmo večerů bylo věnováno thematu „Český jazyk v době obrozenské“. Na podzim r. 1941 byl připraven cyklus 15 přednášek o jazyce velkých českých spisovatelů, ale nová vlna německého teroru jej zastavila hned po třetím večeru, a tak mohl být dokončen až r. 1942.

Také následující kurs „Sloh české věty“ byl přerušen, a to vražedným německým běsněním po smrti Heydrichově, a byl dokončen až na sklonku roku. Neklid u nás vzrůstal pod násilným německým tlakem, čím dál víc a nebylo naděje, že by se podařilo bez překážek provést delší souvislé pásmo přednášek; a tak jsme začali pořady sestavovat po čtyřech večerech s thematy rozličnými. Za těch šest let války se vystřídalo na večerech Kruhu 34 řečníků: dr. J. V. Bečka, dr. J. Beneš, dr. J. Brambora, dr. E. Čech, prof. D. Filip, doc. dr. Ant. Grund, prof. dr. B. Hála, dr. J. Haller, řed. dr. Kv. Hodura, dr. J. Hořejší, odb. uč. P. Hykeš, prof. K. Chamrádová, univ. prof. dr. J. Janko, † univ. doc. dr. V. Jirát, dr. J. Kaňka, prof. E. Knap, dr. V. Mazlová, řed. V. Medonos, min. r. dr. J. Menšík, dr. V. Mostecký, doc. dr. F. Oberpfalcer, mjr. Ant. Opravil, prof. K. Pekárek, prof. ing. F. Pujman, dr. Kl. Rektorisová, univ. prof. dr. B. Ryba, odb. předn. MUDr. J. Říha, univ. prof. MUDr. M. Seemann, univ. prof. dr. K. Svoboda, univ. prof. dr. Vl. Šmilauer, prof. V. Týml, dr. J. Vachek, univ. prof. dr. V. Vážný, prof. M. Wajs. Všem těmto pracovníkům vzdáváme dnes upřímné díky za to, že nám za války pomohli vydržet v práci na smrtelně ohroženém poli české jazykové kultury.

Duch nezakrytě revoluční se rozvinul v užším pracovním kroužku, v didaktickém odboru, rovněž vedeném univ. prof. dr. V. Šmilauerem za pomoci odb. uč. Jar. Jelínka, jednatele odboru. Didaktický odbor udělal hned na počátku své činnosti velmi dobrou věc: k společné práci soustředil jazykové i pedagogické odborníky ze všech čtyř školních stupňů, t. j. ze škol obecných, měšťanských, středních i vysokých, a zajistil si též pomoc odborníků tak vynikajících, jako je prof. dr. Václav Příhoda a docent dr. Jos. Váňa, ředitel psychotechnického ústavu a nyní ředitel Výzkumného pedag. ústavu, nově zřízeného. Práce odboru se účastnili čeští učitelé, kteří tajně připravovali plány nové české školy, a tak mohl didaktický odbor z jejich podnětu vykonat několik důležitých prací přípravných. Z nich největší je excerpce slov a tvarů k frekvenčnímu slovníku, který se má stát základem k racionálnímu vybudování učebnic českého jazyka a který i jinak vykoná velké služby badatelům o jazyce vůbec. Excerpta pořizovali většinou učitelé sami, hlavně z okresu brandýského a zlínského. Dosud je shromážděno přes tři čtvrti milionu lístků; jejich evidenci i zpracování obstarával sám prof. Šmilauer. Mimo to dal didaktický odbor podnět k normalisaci t. zv. slov vyňatých a skloňovacích i časovacích vzorů a na svých pracovních schůzích také velkou část práce sám vykonal. O úřední schválení návrhů, prošlých dále ještě také řízením ve spolku učitelů a profesorů a nakonec v České akademii věd a umění, postaral se energický člen didaktického odboru řed. Václav Kouřim z ministerstva školství. Jinou velkou prací didaktického odboru je příprava normativní jazykové pomůcky pro školy, která bude obsahovat pravopis, tvarosloví, tvoření slov a frazeologii. Při tomto díle se nejvíc účastnil prof. V. Stuchlík, hlavně excerpcí slovníků; zatím je připraven úplný materiál, jsou promyšleny a prodiskutovány všecky důležité otázky věcné i methodické, takže se bude moci hned nyní začít sestavovat definitivní znění. Kromě toho všeho pořádal didaktický odbor ve svých pravidelných pracovních schůzích přednášky a diskuse z rozličných oborů jazykové didaktiky, m. j. o základním pojetí mluvnického vyučování ve škole, o problémech ve vyučování pravopisu, o aprobačním řízení při vydávání nových učebnic, o methodách testů při jazykovém vyučování atd., a činně se účastnil práce o výběru a uspořádání jazykové látky, předepsané pro školní vyučování. Didaktický odbor tedy může být se svou činností dnes plně spokojen.

Odbor pro češtinu jevištní, vedený dr. Kl. Rektorisovou, připravoval i v době válečné příručku správné české výslovnosti, ale když byla při České akademii věd a umění zřízena orthoepická komise, přenesla se tato činnost tam. A odtud se nám tedy dostane tak nutně potřebných normativních Pravidel české výslovnosti.

Další odbor Kruhu, jazyková poradna, pracoval po celou válku tiše a nenápadně, ale zato vydatně. Jeho členové opravili na 15.000 stran textů a celé stohy rozmanitých písemností rázu hospodářského a úředního. Mimo to vyřídila jazyková poradna sta a sta dotazů písemných a tisíce dotazů ústních i telefonických. A byla by se uplatnila zajisté ještě víc, ale nebylo možno upozorňovat na její existenci a práci veřejně, a tak byla odkázána takřka jen na propagaci od úst k ústům.

Publikační činnost se r. 1940 po vydání prvního svazku Hovorů o českém jazyce (v nakladatelství Prometheus) zastavila úplně; plán, který byl tehdy už připraven, bude moci být uskutečněn teprve nyní.

Podle svých možností jsme se snažili pomáhati také v oboru sociálním. Když Němci na podzim 1939 zavřeli české vysoké školy, rozvinul sociální odbor tehdejšího ministerstva školství akci na podporu mladé inteligence vysokoškolské. Ujali jsme se čtyř vysokoškolských studentů a opatřili jsme jim práci. A když Němci za krátký čas zakázali i tuto akci jakožto prý obcházení persekučního patentu o vysokých školách, vydržoval Kruh ony studenty ze svých velmi skrovných prostředků sám. Často jsme musili perně shánět úhradu na jejich plat, ale aspoň dva z nich jsme udrželi až do konce války; z ostatních dvou si jeden zatím našel výnosnější místo a druhý nám byl odňat úřadem práce. Tito studenti vykonali pro Kruh přátel pěkný kus práce: bohatou excerpci z českých děl literárních a ze studií o českých a moravských nářečích.

Z tohoto přehledu je vidět, že se Kruh přátel českého jazyka snažil i za nejnepříznivějších podmínek vykonat co možná nejvíc. A tu se sluší poděkovat všem těm, kdož mu při této práci pomáhali, na prvním místě těm členům Kruhu, kteří nám dobrovolnými, někdy značnými příspěvky nebo jiným způsobem ulehčovali starosti hospodářské. Děkujeme také učitelským organisacím a Slovanskému ústavu za vydatnou pomoc, kterou nám poskytly na přípravu frekvenčního slovníku a na práci dialektologickou. Ale největším díkem je Kruh povinen tichým a obětavým svým pracovníkům, kteří dobrovolně a úplně zdarma vykonávali rozsáhlou a obtížnou práci administrativní a účetní; bez jejich trpělivé ochoty a nezištné námahy by nebyl mohl Kruh pracovat vůbec, neboť by byl jinak pro svou stále vzrůstající agendu musil zřídit kancelář, a na tu dosud neměl dost peněz.

S válečným obdobím zúčtoval Kruh přátel českého jazyka dvěma večery; první z nich uspořádala pražská odbočka 27. VI. 1945 pod názvem „Na prahu nové práce“ a druhý byl 4. VII. 1945 uspořádán ústředím Kruhu. Na obou těch večerech byl také zhruba nastíněn program další činnosti Kruhu, zvláště rozšíření jeho působnosti sítí venkovských odboček.

Dr. Jiří Haller,
t. č. předseda pražské odbočky Kruhu přátel českého jazyka

Naše řeč 3-4, ročník 29/1945

Předchozí V. F.: Pražské ptactvo

Následující Josef Polák: Novinář, novinářství