Továrna orebních strojů

[Hovorna]

Tak jsme čtli nedávno v reklamní zprávě. »Orební stroje«? I ostřílený filolog teprv za hodnou chvíli pozná, že to jsou nějaké pluhy, stroje k orbě, a nic, co by mělo jméno od biblického Orebu. Jsou u nás velkovýrobci, kteří plodí nová slova jako mrtvý stroj knoflíky, podle vzoru, v němž se jim zalíbilo: honba, honební list — orba, orební stroj; je-li nového slova vůbec třeba, nedbají a přecpávají náš ubohý jazyk nesrozumitelným a nezáživným smetím. Bud pan X. vyrábí stroje k orání, pak jsou to stroje orací; anebo mu je orba jako překladatelům rakouského »Ackerbauministerium« pojem širší, pak vyrábí, čemu se u nás říká stroje hospodářské nebo rolnické. Kde slova nebo tvaru není, budiž, musí se utvořiti (ovšem co možná správně), a proto jsme pokládali za povinnost, ujmouti se tvaru mezd (:mzda), který našim čtenářům nevoněl; kde je slovo staré v obyčeji, přejme přece jazyku trochu klidu! — Ani ten 2. p., »továrna strojů«, se nám nelíbí. Dnes je u nás ovšem samá továrna čepic, knoflíků atd.; to asi proto, že se dnešní pokolení na školách učí vyhýbati předložkám jako čert kříži. Naši předkové továren neměli, ale neměli také učitelů, kteří by jim byli říkali, že je chyba psáti »hrnec na vodu, forma na kulky« atd., a byli by jistě mluvili o továrnách na knoflíky a pod. Ovšem, »továrna doutníků« zní také podobněji něm. Zigarrenfabrik než »továrna na doutníky«, třebas toto je lepší čeština.

Naše řeč 3, ročník 6/1922

Předchozí Teď

Následující Třída, střída