Zacházeti s čím

[Hovorna]

(A. V.) Předložka s v tomto rčení není chybou, nalézáme-li ji stále v starší době i v lidové mluvě (zacházeti se zbraní, s ohněm, s nástroji a p., v starší době také zacházeti s čáry, s čarodějstvím, s hadačstvím, s orbou, s vlnou a pod. = obírati se); zacházeti čím správně může znamenati jen »hynouti« (např. bídou, nemocí; ob. tak užíváme jen tvaru zajíti) nebo »pozbývati lesku, potahovati se« (kov zachází rzí, zuby zacházejí nečistotou). Správný tvar známého přísloví je »s čím kdo zachází, tím také schází« (a tak také je v lidu i slýchati), jako má Jungmann z Rosy větu »s čím kdo zachází, rádo se ho to přidrží«. Má-li Jungmann z Dobrovského slovníku rčení »zacházeti vlnou, peřím«, nesmíme zapomínati, že nepochází vše od Dobrovského samého, co je v jeho slovníku, a že se pošetilá snaha, zbavovati češtinu předložek, která podnes straší v hlavách některých brusičů a spisovatelů, ozývala již před sto lety, tato snaha vypudila z češtiny na př. stará správná rčení obírati se s něčím, obchod s něčím, s právem a j.

Naše řeč 3, ročník 6/1922

Předchozí Vyzvednouti

Následující Zatušovati