Strach

[Drobnosti]

(K. S.) by mohla býti původně přezdívka bázlivému člověku, ale spíše to je domácký tvar křticího jm. Strachota = Metoděj. Starší č. překlad řec. jména Methodios byl Hrozňata, Hroznata (2, 256); domácké tvary k tomu byly Hruoza, jako Vávra, Jíra, Bárta, Řéha, Říha = Řehoř, Frána, Fráňa = František a j. (Brandl, Gloss. 75, dokl. z r. 1544; jiný snad Popr. R. 7 z r. 1396), a Hrozek (Tom. Z. St. m. 43, 1409), odkudž pocházejí příjmení toho znění, bezpochyby také Hroch (jako Mach, hoch, kmoch, brach z Matěj, holec atd.) a j. (v. Kott, Přísp. 1, 116, podle Kebrle). Stejně byly asi ke křticímu jm. Strachota rozličné tvary domácké, jež se zachovaly jednak v příjmeních, jednak v místních jménech; tak Strach (jako Mach, Vach, Stach atd.; odtud Strachovice, Strachov, Strašice), Strachek (jako Machek; Strachkov), Strachoň (j. Machoň; Strachoňovice), Strašek, Straška (j. Mašek, Maška; Straškov), Strácha (j. Mácha; Strašín), Strašík, Strašata (j. Vašata, Mašata, Strašecí, pův. příd. jm. stř. r. Strašěcie, jako m. jm. Telecí, Nedvězí, Gebauer, Hist. ml. 3, 1, 562) a j. Zejména tyto hojné odvozeniny činí pravděpodobným, že také příjm. Strach je ze jm. vlastního, ne obecného. Snad i k tomu bychom mohli ukázati, že v slovenském místopise jména slušející ke jménu Hrozňata jsou zastoupena aspoň Hrozkovou Dolinou, myslivnou v Belé (ve spr. okr. Turč. Sv. Martina), kdežto jmen, jež by ukazovala k pozdějšímu osobnímu na Slovensku snad neobvyklému jm. Strachota v něm vůbec není.

Naše řeč 3-4, ročník 13/1929

Předchozí Smoha

Následující Strumen